12.12.2013 - 23:00
9(6.)
Háhá, to je možná mé první vtipné haiku! Mimochodem zítra očekávám kurýra (čo to je kuriééér?) s knížkami ka vánocům. Fakt se těším na tu fakt-uru.
12.12.2013 - 22:48
18(12.)
V té slovní koncentracia jemnosti, dyk ty tvoje básně jsou skoro haiku.
12.12.2013 - 22:34
10(6.)
tady se přidávám ke slnečnici, použil bych stejná slova
12.12.2013 - 22:29
9(5.)
Co je správné a co ne?
Vždyť i volné verše
byly kdysi nechtěné.
Vždyť i volné verše
byly kdysi nechtěné.
12.12.2013 - 22:23
6(6.)
Hledající: Žádné trauma, to my se jen tak hašteříme. :-)
12.12.2013 - 22:22
6(5.)
Nevím jestli to byl účel, ale pobavila:)...pokud je za touto básničkou nějaké trauma, tak se omlouvám
12.12.2013 - 21:33
5(4.)
tohle je poezie, z které mrazí, křehká a přitom taková zvláštně tvrdá, prostě je to tak, dobrá poezie tryská z poety, který má něco za sebou, tak to vnímám já, žádná přetvářka, překombinovaný verše a tlačení na pilu, tahle poezie je, jsou v ní city a prožitky a navíc hluboké myšlenky
12.12.2013 - 21:23
4(3.)
líbí se mi zvláštní syrovost která je v tom dílku, dávat svoje city a zjistit, že jsme se nechali omámit a vlastně to není láska, to je bolavé procitnutí
12.12.2013 - 21:12
1(1.)
No, osobně vidím problém v tom, že by takhle nemohlo fungovat! Je -li ta pravděpodobnost 1/2, tak deset let (deset těchto kolotočů) by přežilo 1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*1/2*=1/1024, tedy asi tisícina čarodějnic. Dvacet let miliontina a osmdesát let... i kdyby byly na Zemi samé čarodějnice, tak by nepřežila žádná...
S tím souvisí závěr - pointa. Měla by být překvapivá, nečekaná a ne jedna ze dvou předem jasných.
S tím souvisí závěr - pointa. Měla by být překvapivá, nečekaná a ne jedna ze dvou předem jasných.
12.12.2013 - 21:05
6(1.)
je pozitivní ta básnička, já mám ráda rýmování, ačkoli některé rýmy jsou takové ty jak se říká profláklé, ale mě se to nápadité zpracování líbí a líbí se mi myšlenka kterou vnímám já, očekávat můžeme jen to co jsme schopni sami dávat a svůj osud máme ve svých rukách, záleží hlavně na nás...
12.12.2013 - 21:03
9(4.)
Jiří Turner: Neviem, možno. Nechce sa mi bádať, kde sú hranice tejto formy. Kde začína a kde končí. Ja som sa s haiku stretol prvý krát u Jána Štrassera. Jeho Hahaiku ma dostalo, napriek tomu, že nemá s pôvodnou formou skoro nič spoločné. Tu je o ňom článok: http://kultura.sme.sk/c/4345523/ked-cloveku-nieco-dojde-nemusi-b
yt-v-rozpakoch.html
yt-v-rozpakoch.html
12.12.2013 - 20:57
2(2.)
mannaz: Děkuji za komentář. Jsem rád, že se ti líbí. Snažil jsem se smysl při rýmování zachovat, ale je to pro mě dost obtížné. Další písně už zřejmě psát nebudu, ale nevylučuji, že se k princi Fedorovi a jeho dívce někdy vrátím třeba ve formě prózy.