No jasně, že každý má svůj specifický styl, ale ten tvůj mi připadá hodně odlišný. S těma prožitkama určitě souhlasím. A taky hodně záleží na životním postoji.

Leslie: Ale mám zač! Za upřímnost! Každý má svůj specifický styl, řekl bych, ne každému vše sedne, ne vše se dá pochopit bez... prožitků. My pokřivení, jsme chápáni zle.

No to vážně nemáš zač. Já tě čtu celkem ráda, Náčelníku, alě někdy mívám problémy tvé básně pochopit... a zjistila jsem, že většinou musím být naladěná na takové specifické náčelníkovské vlně, aby mě to oslovilo, máš prostě svůj specifický styl, který mi občas dává zabrat :-)

Leslie: Děkuji :)

Ta forma není zrovna můj šálek kávy, ale obsahem to určitě má co říct. Zaujala mě. Akorát si oprav chybku, v 9. řádku máš "rozataju"...

No, taková vážně schizofrenická, ale nepřijde mi na tom nic až tak zvláštního, myslím, že si hodně lidí mluví v duchu samo se sebou:-) Ale jako báseň mě to nějak neoslovilo, není v tom pro mě vlastně nic básnického, co by mě nějak obohatilo, ve formě ani obsahu. Snad příště.

Díky za komentáře. Jo to písmo je malé kvůli tomu, že vietnamky normálně bejvaj menší, ale Sunny je výjimka a není malá :)

Rozesmál mě hlavně anarcho-swing, bych pravdu řekl :D Byť báseň je také vyvedená! Snad jen: Hotov-hodnot... To je tlačené.

Námět je zajímavý, zpracování bohužel pokulhává - verše jsou také jednorázové a máš tam pár nelogičností.

"Je to spravedlivý soudce,
Někdy zbojník,
A ani jeho dvojník
nepodlehne choutce."
- To mi prostě nedává smysl, čí dvojník? Není myšlen spíš druh, společník? A že by zbojník nepodlehl choutce?

"Ruku v ruce psychiatři"
- To si zase nedokážu úplně zařadit do kontextu...

"Jen Adamovým dětem"? Smrt čeká na všechny, já se za Adamovo dítě nepovažuju, páč můj táta je teda David, a myslím, že je spousta jiných živočichů, kteří, když už, jsou hovádka Boží, a všichni umřou! (Pravda je ošklivě krutá.)

V neposlední řadě si neumím představit nadšenou netečnou tvář...

Nelekej se, že jsem takový zlý, čím lépe se dokážeš vyjadřovat, tím lepší budou tvé básně. Vybrala sis moc těžké téma - Život a smrt. Nevím jestli je psance, který by jej dokázal zpracovat na jedničku.
Piš!

:-)))))))))

Zkombinovala jsi tady všechno možné od lékařského prostředí po bibli a docela ti to vyšlo, líbí :-)

Asi už bylo vše řečeno, moc se mi to líbí! Báseň je skvělá, myšlenka taktéž:-)

To je mi luštěnina... Jinak jsem na tom trochu jako Yana - asi bych pár výkladů měl, ale jeden, ten se spíš vztahuje na Thajsko než Vietnam a ten druhý... - Inu je možné, že seděl a třásl se tak dlouho až zbankrotoval, polopatické vysvětlení, bývá to pravé - je-li i toto to, to nevím.
Co se básně jako celku týče... Ale tak... Jo, docela se líbí. - Ovšem donutila mne přemýšlet.

Souhlas s puerem. Prohlásit za živého... S tím by se dalo leccos vymyslet!

A když jsem si přečetl nadpis, první mne napadlo - Co zase chceš? A ejhle skoro jsem se trefil!
Vyvedené toť dílko, já se popravdě smál již od začátku, snad právě kvůli tomu mému vnímání nadpisu jsem si to četl s jinou intonací a s tou to znělo grandiózně již od začátku!

dvakrát jsem přečetla ten pro mě vybroušený styl, zamyšlení nad obsahem by člověk nemusel zanechávat, stejně to na každého působí různě, nicméně, myslím že bohužel! třeba jen jedenkrát v životě by se to mohlo týkat každého, třeba jen jednou...u někoho stále, to je horší, vytáhnu si zrazuješ sám sebe ze strachu ze zrady a z toho samotného až mrazí

je to neskutečně poetické a někdo by možná upravil formu a zařadil do básní, hezký je i ten obrázek, dokresluje atmosféru

úplně tě očarovala ta orientální krasavice, začátek mě chytl, závěr jsem několikrát četla, nějak mi nedával smysl a říkala jsem si proč tam není dostojím-li a pak jsem to asi pochopila, každopádně zaujala, to malinké písmo je proto, že je taky malinká?

pochutnávám si na ranní kávě, voňavé a dobré jako ta tvoje básnička, milé

křehké verše, které vždy vyvolají u mě stejnou reakci, čtu je párkrát dokola, podivuji se nad jejich zvláštní atmosférou a často je vůbec nechápu