Ach, to je tak moudré! Hned si to vytisknu a pověsím na dveře!

Dobrý nápad. Opravdu to zní trochu smysluplně. Ale každý den bych něco takového číst nechtěl/a, občas je třeba se vyjadřovat i co nejsrozumitelněji.

Vyjadřovat se tak, aby druzí lidé člověku správně rozuměli, je umění.

Jolly: Chápu. Přitom se v Brně trávník dá najít třeba na Kraví hoře (u zastávky Náměstí Míru), v líšeňském sídlišti (u zastávky Masarova, do konce prázdnin ve výluce) nebo u Útěchova (zastávka U Buku).

Ale sraz můžeme udělat i mimo Brno, pokud to nebude moc daleko...

Orionka: samozřejmě, přeháním. na Brně miluju, jak je zelený, a že na pole to mám 5 minut a do lesa asi 15. ale měl jsem zrovna Náladičku, chápej

Zeleň v Brně tvoří 40 % rozlohy města. Ale když ji někdo vidět nechce... :)

Singularis: promiň mi!

:-(

Super

je to dobrý, má to takovej trochu undergroundovej feeling

krásná

Severak: diky za tip ja jeste znam od DG 307 anglickou verzi
https://youtu.be/mJTlWUCh7cE

znám verzi od skupiny Půlnoc, ta má jiný text i jinou hudbu - https://www.youtube.com/watch?v=Dq2Tg4ir1yo

Žádný koment? Teď jí číst nebudu, ale když jsem jí četl, tak se mi moc líbila. Tak dobře, přečtu si jí znovu. No furt je supr.

hodně silná báseň... ovšem není prázdno jako prázdno (jak píše Singularis)... některé prázdno je fajn a potřebné, ale jiné je temné a nechtěné... zasáhlo...

jo_: ovšem tenhle příběh má možná šťastný konec, prý se kočička zvedla a odkulhala do něčí zahrady, tak třeba. veterinář po telefonu říkal, že jestli s enezvedne, nemá to cenu, a ono to tak vypadalo, ale jestli se zvedla, tak třeba přežije.

doprčic... přesně moje včerejší ráno... měla jsem velmi podobné myšlenky, když jsem na silnici míjela přejetou kočku... udělala jsem tu chybu (navzdory svým zásadám, protože se znám), že jsem se jí podívala do očí.. ty mrtvé a prázdné oči mám pořád před sebou... a velkou lítost a smutek v sobě z bezohlednosti lidí vůči sobě i všemu kolem...

ou, tak tohle je hodně silný vyznání... někdy bych chtěla být tím člověkem, kterému jsou takováhla slova určena... každičké slovo bych si vypálila pod kůži a tetelila bych se blahem a tonula ve štěstí... držela bych je přeněžně v dlaních jako opelichané ptáče, které právě roztahuje křídla a ty mu dáváš svobodu...
tohle je úplně nejvíc...

hodně řezavý... ne všechna naše přání jsou splnitelná, bohužel... btw. nesnáším desítky...

Já bych z toho měl/a radost. Děkuji za sdílení. :-)