03.03.2014 - 23:28
10(3.)
Megynka: někdy mám chuť si sednout na lavičku někam na kopec a jen tak se koukat...
03.03.2014 - 23:22
10(2.)
Taky to dělám. Pozoruji ... občas, jako by se svět zpomalil, kolem bylo ticho a tys jen vnímal každý kousek světa kolem.
03.03.2014 - 23:19
6(3.)
Vidíš, to jsem četla na tvém blogu a nešlo mi přidat komentář :) Zajímavá teorie ... ze které vyplývá, že vlastně nikdo není obyčejný. Jaká smůla pro blázny, kteří za svou originalitu obsazují postele v blázincích :)
03.03.2014 - 22:53
4(4.)
Severak: Že? Ten klip je naprosto dokonale prohnilý ... ^^
No vidíš. V tom případě si můžeme dát čaj. Moje konvička bude po dlouhé době využita ...
No vidíš. V tom případě si můžeme dát čaj. Moje konvička bude po dlouhé době využita ...
03.03.2014 - 22:51
4(3.)
Megynka: mimochodem, ten klip je skutečně pozoruhodný...
A vlastní hrnek mám - památeční z Vilniusu (hlavního města Litvy).
A vlastní hrnek mám - památeční z Vilniusu (hlavního města Litvy).
03.03.2014 - 22:48
4(2.)
Severak: Pokud máš vlastní hrneček ... pozvu tě na čaj ;)
Jinak zkusím něco najít, možná jsem již kdysi něco takového zkoušela. Spíš píšu, co mi ... padne na mysl ... :)
Jinak zkusím něco najít, možná jsem již kdysi něco takového zkoušela. Spíš píšu, co mi ... padne na mysl ... :)
03.03.2014 - 22:44
4(1.)
já jsem příznivce řádně odleželého černého čaje, tzv. ropy.
Nechceš si někdy zaexperimentovat v oboru prózy?
Nechceš si někdy zaexperimentovat v oboru prózy?
03.03.2014 - 22:32
3(3.)
Severak: Nj, stále jsem na ty "staré" kapely O:) alespoň s tím nakukováním nejsem sama ;)
03.03.2014 - 22:22
3(1.)
Skupina Turbo! :-D
Jinak určitě zajímavý zápisek, to jak se postupně posouvá hudební vkus. Taky mě zaujalo nakukování do oken, občas to taky praktikuju....
Jinak určitě zajímavý zápisek, to jak se postupně posouvá hudební vkus. Taky mě zaujalo nakukování do oken, občas to taky praktikuju....
02.03.2014 - 05:39
4(3.)
Máš talent velmi zajímavě popsat vnitřní rozpoložení. Fakt se mi to líbí a přitahuje, protože mi to občas připadá, jako bys popisovala i moje pocity. Asi bych měl závidět, že já to tak neumím, ale to mi nejde, protože, když čtu ty řádky tak "se nemuzu na nic jinyho soustredit. jen mijim lidi, auta a jen proste jedu. posloucham radio, vyplnuje to prazdny ticho a dela mi prazdno v hlave" :)
02.03.2014 - 05:35
1(1.)
Moc hezké, jen mi tam nesedí slůvko sem, všude mi jaksi automaticky vyskakuje jsem - a to mě ruší v prožitku slov.
01.03.2014 - 00:18
1(1.)
zmatek je to každopádně...
Druhý odstavec se mi dost zamlouvá, na tu svinskou věc zvanou l***a taky docela narážím, tuhle se mi vetřela do námětu povídky, která měla být jen o politice. Jaká drzost!
Druhý odstavec se mi dost zamlouvá, na tu svinskou věc zvanou l***a taky docela narážím, tuhle se mi vetřela do námětu povídky, která měla být jen o politice. Jaká drzost!
24.02.2014 - 22:11
27(25.)
Já bych mohl vpodstatě kdykoliv v Dubnu. Sice nepřispěji co se děl týče, ale rád se zúčastním. V Ostravě se pohybuji poměrně často (mám tam přítelkyni) a pokud bych se domluvil se známímy, tak by byli možná i ochotni dojít a vytvářet příjemnou atmosféru, co se hudby týče.
24.02.2014 - 18:19
6(2.)
Ale souhlasím, že "normální lidi" obvykle neznáme. To je dobrá teorie. Člověka si zapamatujeme především podle jeho charakteristických znaků, a kdo žádné takové nemá, toho si nemáme důvod pamatovat.
24.02.2014 - 18:16
6(1.)
Téma úvahy mě potěšilo a text písně také. :-)
Normalita ovšem není otázka nějaké přesné podoby člověka, ale přestavuje spíš rozsah - být vysoký 170 cm je normální, být vysoký 180 cm je také normální, ale být vysoký 250 cm už normální není. Hranice normality se (zvlášť v naší společnosti a dnešní době) posouvají - normální je čím dál širší pojem, což má i negativní důsledky - lidé neví, co od ostatních mají (resp. mohou) očekávat. Liší se samozřejmě i v prostoru - např. v Indii je normální něco jiného než u nás.
Lidé potřebují určitou představu o tom, co je "normální", zvláště tam, kde není možné vše přizpůsobit na míru konkrétního člověka; např. sedadla v autobusech - dítě zabere sedadla jen část a někdo hodně tlustý zase zabere skoro dvě. Vyrobit sedadlo tak, aby vyhovovalo každému člověku, který si na ně kdy sedne, asi nejde. Proto se vyrábí sedadla pro "normální lidi", tedy pro většinu.
Normalita ovšem není otázka nějaké přesné podoby člověka, ale přestavuje spíš rozsah - být vysoký 170 cm je normální, být vysoký 180 cm je také normální, ale být vysoký 250 cm už normální není. Hranice normality se (zvlášť v naší společnosti a dnešní době) posouvají - normální je čím dál širší pojem, což má i negativní důsledky - lidé neví, co od ostatních mají (resp. mohou) očekávat. Liší se samozřejmě i v prostoru - např. v Indii je normální něco jiného než u nás.
Lidé potřebují určitou představu o tom, co je "normální", zvláště tam, kde není možné vše přizpůsobit na míru konkrétního člověka; např. sedadla v autobusech - dítě zabere sedadla jen část a někdo hodně tlustý zase zabere skoro dvě. Vyrobit sedadlo tak, aby vyhovovalo každému člověku, který si na ně kdy sedne, asi nejde. Proto se vyrábí sedadla pro "normální lidi", tedy pro většinu.