Dálnice myšlenek V.

Šálek čaje ...

... s mlékem? Nebo s cukrem? Dáš si ho s trochou pampelišek, nebo jen tak samotný? Ovocný? Nebo dáváš přednost temně černému ... ? Otrávená jablka a zkažené zuby, hnilobný pach se line z tlamy záhuby ... a nicota kolem, co to všechno pohltila, přeje si stejně jako ty, aby se nikdy nezrodila ... Neohlížej se, člověče. Nedívej se dozadu. Jednou se otočíš a ztratíš se. Zapomeneš cestu, kudy jsi šel, co všechno sis ve snech vymyslel, zapomeneš, co míval jsi rád, zbude jen ticho ... a to ses chtěl prát???

Všude tma, ani trocha světla naděje ... celý svět i s tebou tone v proudech melancholické závěje. Šeptám ti. Škrábu tvou duši. Čtu tvé myšlenky, co v srdci mi buší ... neptej se, neříkej raději vůbec nic. Zapomněls? To krásný je už dávno pryč ... špatná pleť, nehty i padající vlasy, anděl podává sázky jak dlouho vydrží ta slečna asi ...

Je dobojováno. Krev máme na rukou a přitom nevíme, co přesně jsme provedli. A můj svět je pavučina, která má své místo na dně šálku od čaje. Být či nebýt, kam to jdu a za čím? Nevím, co si počít, však nemám sílu znovu začít ...