Trochublzen : jsem moc ráda, že tě tu opět vidím. Mně uchvátil název a potom i celé. Vodosovy je krásné, jednou jsme se studenty u piva skládali slova a kdo neuměl, platil, byla to legranda, jinak mám ráda vodomily a vodomilky, jsem narozená v Raku , a proto ,miluji vodní svět. Zase se brzy ukaž a měj se fajn.

Trochublázen : díky za zastavení, i mně chybí, trpasličí planetka, kterou vyřadila IAU před 15 lety, stalo se.

Pluto mi pořád chybí

Hanulka: Děkuju za tento názor, protože sám jsem nevěděl, co to vlastně znamená a tvoje verze se mi líbí

Trochublázen : je v tom melancholie i dětská hravost. Slunečnice v očích – to zní jako obraz někoho, kdo má v duši světlo. Líbí se mi.

Poezie anonymity: Děkuji za návštěvu a komentář.

Krásná slova

Ten to tou harmonikou dobře "zabil".

Hanulka: Hani děkuji.

Dandy : vykouzlená scéna letního dne !A je zakletá do krásných veršů. Tohle ty umíš. Díky !

LadyLoba: Díky za komentář.

nádherná ... uplně vidím tu zahradu a to pnutí, co vedlo k zapsání ... a stejně to nejde slovy zcela popsat

LadyLoba: Děkuju!

LadyLoba: Jeee, to jsem vůbec netušila, že jsi spolupoutnice! Bohužel jsem během mé poutě ještě španělsky neuměla, jednou bych se tam chtěla vrátit a konečně si s místními pořádně popovídat...

jop

Buen Camino ... to si pamatuji z poutě pak byly důležité slova aqua, albergue, gracias, peregrino, ayuntamiento ...

uff - foukám a pokud ti to neva, posílám virtuálně objímám

Souhlasím s puerem.

A tohle vypsání se mi líbí. Líbí se mi ta drsná myšlenka "kdo ví, čím bych byl, kdybych byl." Je skvělé dovolit si prostě být. Mně to jde nejlíp na cestách, kde jsem sama. Anebo když něco vyrábím rukama.

puero: Je to paradox. Život (takový, aby za něco stál) se sám nestane, ale zastavit se nedá. Nejde zmáčknout tlačítko "pauza", odpočinout si a zase se k životu vrátit, prostě se děje a běží dál... ale pokud se jím člověk nechce nechat jen pasivně vláčet, sám se nestane.

Mně zase utkvěla v hlavě jedna myšlenka přednášejícího antropologie... řekl takové to klišé, že žádný člověk není ostrov... ale zarezonovalo to ve mně nějak jinak, než dřív. Že nikdo nejsme sám, a dokonce ani poustevník žijící někde o samotě v izolaci nikdy nemůže být neovlivněn lidmi, společností, kulturou protože i tohle rozhodnutí je pouze a jen reakcí na společnost. Nejde se oddělit. A pokud si člověk myslí, že je nezávislý a na ostatní nereaguje, tím víc to dělá, i třeba tím, že je vůči tomu v opozici.

Naše učitelky češtiny, které nás trpělivě učily gramatice a krásám češtiny, by si zasloužily státní vyznamenání, protože nejlepší terapie jak se vypořádat se svými démony je prostě se z nich vypsat na papír.