:-)

Příjemná zkušenost... :-) (Ten žhář mi trochu připomněl Fatalistu.)

dvakredencedekadence: dík

nejcitlivější, co jsem tu zatím viděla

Moderní český vztah. Docela živě si to představuji..

Yana: já jsem teď uzemněná žes to četla :D děkuju.. a krásný nový :)

vzrušující spirituální zážitek, nadchla mě, trochu tedy uzemnila, přiznávám, ale opravdu nadchla řádek po řádku, top je sloka druhá a poslední

Homér: Spirituální zážitek :D

I ty prostopášnice!!! Hezká oslava příchodu.

Homér: u nás tatarák s topinkama :-/ :D asi za dvě kila, celkem.. právě jsem ti ušetřila sedm litrů a dvě kila k tomu, můžeš jít zítra někam na zmrzlinu

Mám rád když někdo nemá rád lidi. Dobroj

Carpaccio z langustýn a ústřic Gillardeau s kaviárem Sologne, mangem a limetou, dále se budou servírovat pečené hřebenatky s lanýžem, artyčokovým mousselinem, překryté pěnou ze šampaňského, následují medailónky z ráčků pečené s kokosem, celerovým mousselinem s bazalkou a krevetami s citrusovou omáčkou nebo konfitované mandarinky s kaštanovou emulzí a sorbetem z mandarinkového likéru.
7400 bez chlastu, to bude dobrej spolek. Takže dnes večer v Palomě v Průhonicícj, všechno platim!

Homér: pa ra papá

Super!!! Jdu si nalejt paňáka na počest chcíplejm křečkům s dyskalkulačijí. To bys mohl dát i mezi hlavní díla, je to milý hejt na společnost povrchní. Pa.

casa.de.locos: Souhlasím, že existence intersubjektivní reality je podmíněna existencí subjektů, ale nemyslím, že by sama o sobě ze subjektivní reality nějak vyplývala. (Analogicky jako nelze sociální jevy vysvětlit individuální psychologií.) Je spíš synergií subjektivních realit založenou na tom, v čem se shodují. Jednotlivé subjekty na ni sice mají vliv, ale čím je jich víc a čím jsou na sobě navzájem nezávislejší, tím je jejich intersubjektivní realita samostatnější, analogicky jako každý volič sice může ovlivnit, kteří poslanci zasednou v parlamentu, ale čím je těch voličů víc, tím méně je složení parlamentu závislé na jednotlivcích; ovlivnit ho mohou už jen velké skupiny lidí, kteří se na to musejí shodnout, a to se může stát, jen když utvoří vlastní intersubjektivní realitu. Dokud totiž každý subjekt vystupuje nezávisle a sám za sebe, najdou se jiné subjekty, které v dané chvíli jeho působení vyruší.

Intersubjektivní realita vlastně existuje "mezi" subjekty (ne jen v myslích vnímatelů) a od subjektivní se liší i tím, že se zánikem malé části jednotlivých subjektů nezaniká. Ohrozit ji může teprve zánik drtivé většiny subjektů, které jsou jejími nositeli, nebo nahrazení jinou intersubjektivní realitou (ve velkém měřítku).

Také myslím, že s kolektivní pamětí nějak souvisí, ale také o ní skoro nic nevím.

Děkuji za návštěvu a argumenty. :-)

Připadá mi, že intersubjektivní realita může být expanzí subjektivních realit, případně jejich sumou. Neexistuje totiž sama o sobě, pouze v myslích vnímatelů, pouze ve vědomí o její existenci, vztahy mezi nehmotnými věcmi které samy o sobě nemají vůli a agendu a jsou závislé na interpretacích a vůlích svých nositelů.

Taky by se dalo přemýšlet o kumulativním efektu kolektivní paměti, ale nevím o něm dost na to, abych to mohla udělat já.

Děkuji za úvahu :)

Vzpomeň na jin a jang, chaos v řádu a řád v chaosu. Chaos je mnohem příjemnější než svévole, protože je spravedlivý. Pokud dojde ke kolizi makrokosmů, pak jedině proto, že to vyjde z rovnic, které nikdo nemůže spočítat, ne z něčí vůle. Věřím v přesně definovanou neurčitost, v tajemství, které brání ovládnutí našich osudů zlou vůlí, v bezpečí soukromí, kam se vždy můžeme ukrýt před vším kromě toho, z čeho jsme vystavěli/y sami/y sebe. Žolíky nepotřebuješ. Buď advokátem ďábla, bude ho potřebovat.

Děkuji za kontemplaci, jen mi tam chybí zohlednění rozdělení reality (a tím pádem i pravdy) na objektivní, intersubjektivní a subjektivní, viz https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=4897-tripartice-reality
.

Já hlasuji pro kapra s pružinou.

Připadne mi, že metahemeralisticky je mnohem snažší psát než číst, takže bych čekal/a, že metahemeralismus bude mít mnohem větší úspěch u autorů než u čtenářů. Ale autoři, kteří o čtenáře nestojí, mají díla v zásuvkách a skříních a dostanou se ven až po jejich smrti. (Je dobře, že umřeme.) Některá skončí ve spalovně komunálního odpadu, jiná v knihovnách.

Zřejmě máš pravdu, že dnešní kulturní produkci dominují vizuální atrakce, zatímco zdlouhavá narativní struktura je již od osmdesátých let minulého století opouštěna (alespoň podle bakalářské práce Marie Bedrošové - https://is.muni.cz/th/386205/fss_b/ ), nicméně můj vkus tomu mainstreamovému neodpovídá, nevyhledávám vizuální atrakce a zábava mě znechucuje (zvlášť v posledních dílech Walta Disneyho), vyhledávám spíše interaktivitu - aby dílo odpovídalo na otázky, které mu kladu, místo aby bylo sobeckým monologem, u kterého mám sedět a mlčet. (Což je také moderní umělecký proud, ale docela jiný.)

Představ si obraz Mony Lisy na klasickém plátně. Pomalá narativní struktura je, jako by ses ocitla na plátně v podobě vidoucího mravence. Můžeš lézt sem tam, ale než budeš moci dílo ocenit, budeš muset udělat desetitisíce kroků a značně zatížit svou paměť a i pak bude tvoje představa o kráse toho obrazu značně omezená. Když na něj však pohlédneš jako moucha před ním létající, můžeš si ho volně prohlížet, zdálky, zblízka, přecházet mezi celkovým a detailním pohledem, vidět jeho krásu v mnoha prolínajících se úrovních podrobností a z mnoha úhlů současně díky složenému oku. Po něčem takovém toužím a klasická narativní struktura mi to neumožňuje. Krása nedlí v oku hledícího, ale bez něho ji nikdo nespatří a s lepším okem uvidíme více krásy.

A tvoje metahemeralistická díla jsou v umožnění takové interaktivity, o jakou stojím, dobrá, a vůbec mi nevadí úsilí, které do toho musím vkládat. :-)

Souhlasím. Porozumění je třeba hledat pokaždé znovu a analogie fungují především jako relativní. Mimochodem, já neznám ani ten epigram o romanticích a klasických filolozích. Prozradila bys mi ho? (Popř. alespoň kde bych ho našel/a.)