momentální zkrat emocí

nebe za mým oknem vypadá zespoda jako olejomalba a shora jako něco, co se konečně probouzí. dnešek a včerejšek jsou jako básně, slova se vznáší pod povrchem dění, chvíli se nebojím být mystik a jsem šťastná, slupky kolem lidí se zdají tenčí.

mám ráda.

mám nedopsaný esej o whitmanovi a zkoušku, na kterou jsme se ještě nezačala učit za dva dny, a bolí mě ucho, ale

mám ráda, mám tolik místa v srdci. cítím jak se na povrch dere moje staré cynické všední já, ale třeba bude trošku obroušené všemi vámi které

mám ráda.

tady by měl být seznam, ale definice omezuje, takže ne

vděk a štěstí jsou trvale neudržitelné stavy, ale
to nevadí

mám ráda, tady a teď