22.10.2014 - 22:50
21(16.)
To chce si občas vyjet (ať to šéf nevidí) na venkov. Někam do hor nejlíp. Tam je to těm předkům blíž. Ale ani tehdy, byť obloha už na tom bude podstatně lépe, se svým předkům nepřiblížíš v jejich tehdejším užívání si hvězd. Jednoduše proto, že ty se jim tou fascinovaností nevyrovnáš. Oni o nich věděli houby. Houby! Žádné černé díry, temná hmota, supernovy a velký třesk je nermoutil, neznali to! Neměli žádného Armstronga nebo Gagarina, který by si na ně sáhnul. Pro ně byly stejně nedotknutelné a nedosažitelné jako pro nás minulost, do níž ještě neumíme cestovat. My? My tam nahoru vyslali stovky družic, raket, orbitální stanice, laserové dalekohledy, vesmírné sondy a všechno jsme to dopředu dokonale propočítali. My zakloníme hlavu a ptáme se: Co je tam dál, tam kde jsme to ještě neprozkoumali, kde je tam život a až tady to nepůjde, kam se s lidstvem odstěhujem? Oni se ptali (pokud se ptali): Kdo to tam svítí? Zdaliž anděl ve sféře nebeské některé dobře ohlídá těch luceren? :-)
22.10.2014 - 22:25
10(6.)
závidím mu, mě ještě žádná žádné verše nenapsala ;o))
22.10.2014 - 22:21
25(11.)
líbí se mi závěr básně, má to zajímavou myšlenku.
Přimlouvám se pro zachování nahrávky.
Přimlouvám se pro zachování nahrávky.
22.10.2014 - 22:12
11(8.)
Zamila: taron: Psavec: PrimaDen: j.f.julián:
díky za návštěvu a komentáře ;o)
díky za návštěvu a komentáře ;o)
22.10.2014 - 22:09
11(7.)
Amelie M.: všechno je pravdivé, až na ty copánky, měla krátké vlasy ;o))
22.10.2014 - 22:00
12(12.)
Zamila: Yana: vanovaso: Sucháč: smarstin: slnečnica: Psavec: PrimaDen: Klaron: Dozor: Amelie M.:
díky moji milí, díky za tu chvíli, kterou jste mi věnovali ;o))
díky moji milí, díky za tu chvíli, kterou jste mi věnovali ;o))
22.10.2014 - 21:58
5(5.)
Krásná, houpavá, milá ... jako úsměv ve vánku na kole :-) Fakt pěkná :-)
22.10.2014 - 21:53
30(4.)
Skvělá slova, ještě úžasnější melodie. Pošli notyyyy ! :-D Oprášim klavír ;-) :-)
22.10.2014 - 21:40
30(3.)
Nejprve jsem si ji přečetla, to mě velmi zaujala obsahem, zpracování se mi sice líbilo, ale až tak moc nevynikalo. Teprve až když jsem si ji poslechla, každé slůvko zapadlo na své místo... je krásná. A ten klavír! Úchvatný. Zase to lehce zavonělo Nohavicou, možná je to tou personifikací Naděje, takové motivy s ním mám spojené. Pravda a Lež třeba. Ale to není vůbec na škodu, naopak. Je mi to moc blízké, taková píseň. Taky občas nalézám jiskry v hromadách popela, jen je smutné, když někdy ty jiskry před mýma očima zhasínají. Ale máš pravdu... ještě pořád je Naděje! Děkuji za něco tak mile dojemného, pohladilo mě to na duši.