Homér: Díky, barde.

Jarda468: To se propojilo tak nějak přirozeně, možná spolu všechno souvisí, všechno se tak trochu podobá... Děkuji.

Tvé město spí a já bych měla strach v něm usnout, mám ráda atmosféru spícího města, tahle je děsivá, ale to byl záměr

Skácelovská hodina, ale téma tam čtu stejné, jako v té následující básni. Because the night...

Jádra jsou dobrá, náhodou.

Ó, tak to je paráda. Hladina se plachtá je krásný novotvar, ale celé je to vtipné a podařené. Tyhle hrátky mě baví.

Vždycky se mi líbilo, jak na to jdeš zpříma. Já se vyjadřuju zbytečně klikatě, o to víc obdivuju a souzním.

Jooo, tak je to u nás na zahradě, krásná atmosféra kdy už jaro je za rohem

Čtu až teď a doufám, že po vypnutí tě zase v pořádku zapnuli. Je to sakra blbý, když se ti povrtali ti téhle oblasti. Ale tělo si poradí, dej mu šanci a čas. Dej si šanci a čas.
Jinak tvá psychadelie se mi zamlouvá.

kéž by

Je v tom vetknuto brzké jaro. Úplně ho cítím. Díky!

Hanulka: Děkuji

Hanulka: Díky, to jsem rád!

Uff ... Nejdůležitější lásky v životě jsou ta první a ta poslední ... Většinou jen v pohádkách je to k stejné osobě ... Foukám

Jeeee, roztomilé do bodu zlomu - a výbuch smíchu - zkus si představit řepu v plavkach uaaaaaaa

Mňam...

Jarda468: ty poslední řádky jsou takové výkřiky do tmy… něco jako nějaké volání o pomoc

Nedá se moc dýchat mezi řádky :D ale možná jen nemám rád tu krutou realitu, pár moc hezkých a silných obrazů

Člověk nikdy nepochopí plný význam těchto slov, dokud nestál na obou stranách barikády

Moc líbí