Devils_PIMP: Určitě tomu chybí hodně podtémat, jak už napsala Máta. Už při psaní jsem uvažoval o temperamentu, ale dospěl jsem k závěru, že je to opravdu jen zdání a žádný skutečný vliv tam není. (Stejně arogantní může být jak cholerik, který se prosazuje, tak flegmatik, který ostatní názory prostě ignoruje a jedná po svém.) Typologii, o které píšeš ty, ani neznám (nanejvýš jsem o ní možná slyšel a ty názvy mi něco říkají, ale ne jako ucelená typologie).

Asertivita je, pokud vím, naučené, nepřirozené chování, které lidskou přirozenost zakrývá. Mně šlo v této úvaze spíš o to ji odkrýt, proto jsem se asertivitě vyhnul.

Děkuji za přečtení a doplnění. :)

Orionka: Podle mě to "myslím" nemusí vyjadřovat jen jakousi "objektivní relativitu" daného tvrzení, ale může vyjadřovat také to, že si člověk připouští, že se může mýlit, a nabádat druhé, aby ho na jeho chybu upozornili: "Myslím, že 5 + 3 = 7" / "No, ale já si myslím, že 5 + 3 = 8." / "Aha, vlastně ano, máš pravdu.". Pokud člověk řekne jen "Pět plus tři je sedm," spousta lidí to vezme bez dalšího přemýšlení jako fakt. Ale máš pravdu, že to může vyznít i naopak, jako by si člověk počítal podle vlastních pravidel a nechtěl si do toho nechat zasahovat. Asi je lepší to nevyjadřovat a počítat s možností opravy implicitně.

Děkuji za komentář. :)

Máta: Teď si uvědomuji, že jsem před sebou měla vlastně mnohem širší téma, než jsem si představovala. Když jsem začínala, měla jsem před sebou jen tu otázku - "kde se v lidech bere ten pocit" a napadaly mě různé možnosti. Psychologie mě zajímá, ale je to jen jeden z většího množství zájmů, takže o ní vím jen trochu a to, co jsem napsala, jsou všechno jen neověřené spekulace. Možná ta úvaha působí odbornějším dojmem, než by měla...

Přesto velmi děkuji za tvůj komentář. Třeba ty kulturní faktory jsem skoro úplně opomněla a určitě se nad nimi ještě zamyslím (alespoň pro sebe).

Pokud jsou některé popisy zavádějící, je to způsobeno mou neznalostí a omlouvám se za to.

Takova klidna..necekane od Tebe.
Nenapsala bych ji lip.

taron: Děkuji, myslím, že slovy "neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých" jsi krásně shrnula něco, co by si u mně asi vyžádalo několik stránek textu. V každém případě děkuji za čas, který jsi nakonec mé úvaze věnovala. (Nedostatek času chápu, také ho nemám zrovna příliš.) :)

Amelie M.: Je určitě rozumné nechat si takovou úvahu uležet. Těším se. :)

Snídaňový klub mohu určitě doporučit. Není jen o aroganci, ale vlastně o celé jedné generaci formované tlakem rodičů, učitelů a vlastních part.

PrimaDen: V podstatě ano. Inspirováno životem.

Severak: Děkuji. :)

Skvela. Nejlepsi od Tebe za posledni dobu.
/Neumim psat komentare, rekl by pojd a ja bych sla

líbí se mi moc, je příjemně obrazotvorná.. a poslední sloka je pro mě nejkrásnější :)

Jiří Turner: i to se může stát :)

osobně myslím, že píšu vcelku jasně, nepoužívám moc metafor, spíše mohou některá má dílka působit, jako takové mini úvahy.. které někomu zamotají hlavu, jinému ne, další je rozklíčuje až s odstupem času a někdo vůbec..

asi jde spíš o dojem.. já nerozumím hodně věcem, které lidé napíšou, ale nějaký dojem si člověk vždy odnáší.. je mi jasné, že píšeš naprosto jinak, než já a asi i proto tě budou oslovovat trošku jiné věci, pokud se ale v některé i z těch mých někdy najdeš, samozřejmě to potěší..

díky za komentář :-)

Sameri: docela by mě zajímalo, jakou :)

Ailin: to mě těší, děkuju :)

Ailin: císař mi ani tak nedrhne, spíš přemýšlím nad tím rozsekáním řádků, kvůli rýmu -

Miluj mě - jsem Tvá. Protéká

ale to nejenom u tebe, ale tak nějak obecně.. mně to moc nesedí, jakoby se s tím nemůžu sžít, nicméně dojem z tvé básně mi to určitě nepokazilo :)))

oslov radek: vanovaso: Ailin: Děkuji všem za komentář

Hm, jsem tu malinko déle, než ty, a když si tak vzpomenu na své začátky a většina mých blízkých je tu podobně dlouho, byli jsme tu noví, neznalí a rozkoukávali se, hádali se a prohádali se často k přátelství. Za což jsme mnohdy novými odsuzováni. JÁ, JÁ osobně byla tak nadšená, že jsem četla všechny díla a všechny komentovala tak, jak na mne zapůsobila. Postupně jsem už ale neměla čas ani sílu nové a nové psance číst a komentovat, také z osobních důvodů jsem tu musela několikrát na čas skončit, přesto se tu vracím ráda a jsem nesmírně ráda, že tu potkávám staré známé, ale i nováčky a nebojím se s nimi seznámit, jak jen říkám, není toho času. Myslím, že psanci jsou pořád stejní, jen my do nich vkládáme své a jiné naděje... jinak je to tu pořád stejné, nováčci a nováčci a pár starých vytrvalců.
Hádky byly, jsou a budou.
Ráda čtu, kromě děl také komentáře a přiznám se, že na ty se těšívám kolikrát více, než na díla samotná..., je to tu pro mne jako trenažér, poznávám nejen literaturu, ale i reakce druhých, jejich životní osudy atd.
Neodcházím nejen z toho důvodu, jako ty, že když už jsme tu, tak už to tu nějak " dožijeme", ale především proto, že to tu miluji.

trochu ze života..co?:))

líbí se mi

Lenča: Moc děkuji :)

kekebreke: Děkuji :-)