vanovaso: Díky za tvůj úsměv :)

koiška: Díky za krásný krásný komentář. Těší mě, že se ti líbí :)

korálek: Jj, bujnou fantazii mám taky a někdy se i probudí, když čtu něco, co mne osloví. Jen už si většinou dávám víc pozor, abych neujel a nepsal veršované komenty někomu, kdo to bere jako můj pokus odstavit jej do stínu...:-(
Půvabné ovšem je, když to pošlu ve vzkazu a dozvím se, že jsem to tam mohl klidně dát a příště jsem zase jemně upozorněn, že by to tam být nemělo. :-)))

Pobavilo mě to, ale vzhledem k mému způsobu myšlení, zdaleka ne tak, jak by mohlo. Tak, jak je to napsané, tomu totiž nerozumím, takže si to musím při čtení překládat a po takovém překladu už to zní mnohem víc všedně a obyčejně.

Ale pointu ten příběh má. Něco podobného se stává.

Pojmenování "Xypsilonek" jsem zprvu nechápal/a, ale když to taron vysvětlila, moc mě to pobavilo. :D Zbožňuji takové chemicky či biologicky motivované hříčky. :)

Ale co se týče tématu, podle mě se v tomto případě ukázala moc reklamy (zvlášť nad dětmi a babičkami), kterou jinak lidé značně podceňují.

A můj osobní názor na Santa Clause? Vadí mi spíš ty reklamy vůbec než Santa Claus.

Jak píše Orionka, pohledů na psaní je víc. Psát v naději, že se budu cítit lépe, je přístup hodně rozšířený na literárních serverech. V minulosti se často večer scházela rodina a její příslušníci si vyprávěli příhody, příběhy, nebo si jen tak povídali a bylo jim dobře. Říkalo se tomu "černá hodinka" (viz http://www.chytrazena.cz/cerna-hodinka-26440.html - první odstavec). Myslím, že dnes už se většina rodin takto neschází, nebo pokud ano, jejich příslušníci si nenaslouchají, a lidé nemají komu svoje příběhy vyprávět, tak je píšou na literární servery. Docela to chápu. Kromě toho ale existují další přístupy k psaní. Podobná úvaha jako ta tvoje by mohla znít třeba takto:

Spisovatel pokračuje v psaní,
protože naivně doufá,
že se jeho čtenáři budou cítit lépe.

Vkládání svých pocitů a svého vnitřního světa do děl je pak téma na celou samostatnou úvahu. Znám tři přístupy:

- pro jeden je prioritou upřímné sebevyjádření (bez ohledu na čtenáře);

- druhý, který preferovala Virginia Woolf, je jakýmsi přefiltrovaným sebevyjádřením, z něhož je odstraněno vlastní trápení a spisovatel věnuje všechno svoje úsilí jen svým postavám a příběhu, tak psala třeba Jane Austen a prý i William Shakespeare;

- a třetí, který znám od Umberta Eca, kde se spisovatel soustředí jen na věc a snaží se zcela abstrahovat od své osoby, povahy, vlastností a omezení.

Každý z těchto přístupů má svoje výhody a nevýhody.

krásná... slunce tvář zlatem pocákalo - to se mi moc líbí...

člověku by to slzy vehnalo do očí ...

Pro mě je to především vynikající kategorizace, kterou by měl člověk znát. Já totiž tak trochu skrytě toužím být moudrý/á, ale ve skutečnosti jsem spíš chytrý/á, a to ještě ne vždy. Připadá mi, že nejlepší je, když se sejdou všichni tři a pomohou člověku spolu. Chytrý ho poučí, laskavý se postará, aby se cítil dobře, a moudrý ho naučí, co člověk potřebuje.

Máš moc zajímavé myšlenky, i před spaním. :)

Tužby nás někdy tak drtí. Člověk by pro ně obětoval cokoli.
Vanu, krásně smutníš..

Díky všem.

Já v čakrách taky tápu, ale hezky se Ti rýmuje :)

Ignácius J. Reilly: Šťastné období.. to Ti přeji
"Na plavbu travou" , to je hezké :)

Ta je hezká, to moudro jako by si z vesela poskakovalo :)

Jiří Turner: Mně se líbí:)

Mně se to moc líbí.)je to zvláštní, ale dobré!

kroky každého z nás vedou stejným směrem
jen otázkou času je kdy se v jednom sejdem

hezká báseň - téma ponuré, skvěle napsané ))

taron: pokud v tobě vyvolala nějaké nepříjemné pocity, pak je to jen správně :) díky za komentář

shane: moc krásně zbásněný komentář - přišla jsem na něj teď, nějak mi ušel , díky shane, líbí se mi :-))
mám někdy vcelku bujnou představivost a létám v oblacích fantazie )