Orionka: Špatně jsem se vyjádřil, měl jsem na mysli cítění. Schopnost prezentovat emoci. Slovník smutku se nabízí sám, ale je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií. :)

korálek: Děkuji za návštěvu :).

samiVdavu: Souhlasím, že to vyjádření není zrovna novátorské... i když slovník smutku se asi nabízí sám a těžko ho vyjadřovat slovy patřícími k jiným emocím. Ale jedné věci nerozumím - o jakém mém prožitku to píšeš? :)

samiVdavu: Jo, jak si ale můžeš povšimnout, většinou to nevyjde, že ;)
Na Krymský? Ajaj...zdržím se nějaké poznámky, raději..
Díky, za zastavení.

Jo, to je dobrý, dneska je nějakej den experimentů! :) Líbí se mi, že svoje nápady hnedka chytíš a vyplivneš, někdy to vyjde. A nejlepší je to na Krymský! :)

hezká ve svém smutku ... )

samiVdavu: Amelie M.: A42: Děkuji, děkuji. Také jsem z toho nápadu nadšená. Skvělý způsob jak recyklovat staré knihy. :)

Amadeo´´: To je teda příběh. To napiš do nějaké básně. A s tím formátem máš pravdu, šlo by si s tím pohrát. Spíš jsem na to neměla moc čas. Byla to taková okamžikovka.

To je krásný nápad. Taky to vyzkouším. :-)

tohle mě baví, to asi taky zkusím! dobrý! :-))

skvělá povídka. Bezvadná pointa, to opakování je taky skvěle promakaný.

Viděl bych jen jednu podstatnou nevýhodu - je to jen jednohubka.

Tak takhle to můžu. Super a kreativní! :)

Jednoduchý motiv, přesto zvládnutý se ctí. Formálně v pořádku, pohoda. Nepadám z toho sice na prdel, ale má v sobě něco navíc. Je to obrazotvornost - je to poezie. A šlape. Pěkný je i název.
Hezky ironická diamantová veselka, u "veselme se" jsem se musel pozastavit, abych pochopil. /ach, běda/ na druhou stranu má spíš funkci zábavně vyplňovací.
Hezké! S.

samiVdavu: Děkuji za komentář. Přestože to na první pohled není zřejmé, jediný, komu něco zazlívám, jsem já sama. Svět rozhodně není černobílý- k člověku si druzí dovolí jen to, co sám dopustí. Ne vždy snadno stravitelný fakt :)

S podobným typem básní je to těžké. Je to milion variací namalovaných tou samou barvou a těmi samými slovy. Ze silných slov lze snadno vytvořit mnoho, ale je to pořád ta samá stavebnice, stále ty podobné obrazy. A snad by žádný autor nechtěl být zaměnitelný s jiným.
Je to jako film, u kterého bych měl brečet, ale už jsem ho viděl mnohokrát, jen hráli různí herci. V hlavních rolích: Slza, Tma, Oči a Smutek.
Už se taky opakuju. Promiň. Myslím jen, že se svým prožitkem máš na víc! :)

Příliš se mi nelíbí, že to je politicky zaměřené. Jinak by se mi ta druhá báseň líbila. Ovšem v tak složitém světě v jakém dnes žijeme (a to i politicky), je dobře, že bereme do ruky raději krýgle. Rvát se kvůli něčemu, do čeho nevidíme, by byla nebetyčná hloupost. Nebo? :)

A42: Ano, mně se samotná myšlenka líbí a zaujala. Růže byly bohužel většinou jen nevydařenou investicí, a tak snad těší obdarované alespoň mrazákové vzpomínky. Báseň jemně plyne a rozhodně neříkám, že je špatná. Nemám příliš rád třítečkově otevřené konce s nějakým poločasovým určením, ale to je pouze otázkou vkusu.
Rád jsem s tebou zavzpomínal na své nešťastné lásky! :)

Já tu báseň vnímám jako nostalgii a možná i zklamání z nenaplněných snů. Zároveň však také touhu vzít do rukou otěže pro zítřky. Působí na mě velmi příjemně. Jen, pokud můžu… na konci by to „zatím“ mohlo být ještě odděleno mezerou, která by tomu dodala důraz… To je ale jen taková drobnost.

K těm růžím… Kdysi, snad v prváku na střední, jsem růži dostal. Někdo tenkrát zazvonil a když jsem otevřel dveře, ležela před nimi a spolu s ní i báseň. Docela mě to tehdy zaskočilo a musím říct, že příjemně. Nacházel jsem pak ve schránce další básničky a pod nimi vždy jméno Karolína. Pak se ale odmlčela, možná poznala jiný objekt svého zájmu. Kdo ví…
Nerozuměl jsem tomu, proč mi na sebe nedala číslo, nebo aspoň nějaké znamení, jak ji najít a vlastně... dodnes tomu nerozumím, protože jsem žádnou Karolínu ve svém okolí neznal a neznám. Podezříval jsem tehdy spolužáky a kamarády, že si ze mě dělají srandu ale aniž bych je podceňoval, myslím, že takové básně by dohromady nedali a i kdyby… dřív nebo později by se k tomu přiznali. A tak pro mě Karolína zůstala navždy záhadou. Ale pěknou…

Tak nevím, zda patřím ještě do kategorie chlap. S touto příhodou jak z červené knihovny asi už moc ne :-)

Je to rozhodně nejlepší báseň, kterou jsi zde vložila. Je upřímná, dá se z ní vyčíst konkrétní pocit a má i momenty u kterých se čtenář rád pozastaví. -Parodie. Samozřejmě bych si přál, abys ty zajímavé obraty a myšlenky zhustila na úkor vypovídání se, ale to třeba půjde až časem.
Téma mi příliš sympatické není. Hledá výmluvy ke svému současném stavu k minulosti, kde pouze vyčítá. Je to jen černá nebo bílá a svět takhle nefunguje. Vztah je společenská smlouva, ze které lze vystoupit, když má člověk vůli.
Přesto z takového díla plyne ponaučení, že si člověk vždy musí ponechat svou osobnost a svobodu a z nikoho se nesmí posrat, ať tlačí sebevíc.
Těším se na dnešní kousek.
S.

Na této básni se mi líbí pasáže, které jsou autentické. Zajímavé spojení vonět jako prosinec a vůně vanilky a tabáku z prstů. To je verš, který dává tomuto dílku nějaký charakter. Pro mě bohužel po hříchu jediný. Bohužel nám prší venku a v každé druhé básni a i jinak to pro mě není ani konkrétní dotknutelné, ani hravě poetické.
Je to hezký pár, ale chtěl bych ho na ulici od ostatních rozeznat. S.