Obvykle to nedělám, ale přesto musím přihlédnout k tvému věku, protože sám dobře vím, jak vypadalo v té době moje psaní. A mám pro tebe dobrou zprávu, to jak píšeš skrývá potenciál.
Poslední dvě sloky se mi líbí mnohem více, protože skrývají nějakou myšlenku a jsou barvitější. Na druhé straně první dvě sloky mně nepřinášejí vůbec nic a jen mě trochu tíží patosem.
Čti a piš dál a klidně buď zase sladkej. Na hořkost máš času dost. S.

kmotrov: Tak tohle mě neskutečně potěšilo. Díky!

samiVdavu: Je v tom něco víc. Je v tom blues, to neumí napsat každý, musí to bejt v tobě.

Konečně zase nějaká živá a hravá báseň, která dokáže bavit i nesrdíčkáře. Díky, že jsem si konečně mohl něco představit.

Než se dostanu k obsahu a dotazům, pokusím se trochu rejpat.
Jak kdybych byla... - zkus si to přečíst, jestli ti ty dvě káčka za sebou zněj dobře a pak zkus - jako bych.../stejně používáš volnou formu, tak by to mělo hezky odsejpat, ne? :)
Druhý řádek druhé sloky = máš to napsané správně nebo ne? Jaký má být význam? Odepsat koho nebo komu? Pokud ti budu věřit správnost, pak nevím, proč sis to myslela povrchně...:)

a dál už nebudu gewichtovat

Vlez mi na záda
A zlom vaz. = super!

Ahoj, beru to spíš jako takovou menší zpověď, ta myšlenka - nebo pravdivej příběh s poměrně běžným přirovnaním není nijak neobvyklá, ani zvláštním způsobem procítěná. Jako čtenář se té lásky/vášně, která zmizela nemám kde dotknout (jasně chápu, už není - ale nevím, jak se do prožitku vžít).
Zdejším čtenářům se báseň bude líbit a jak jsi mi psala u minulé básně, necháváš jim prostor pro zapojení fantazie. Řekl bych, že je jen otázkou, kdy se nějaké dílko zase zalíbí i mně, protože cit pro psaní máš. :)

Po práci jsem se vožral, usnul a zdálo se mi, že jdu domů a dávám si u toho cigáro ve větru. Pak jsem se probudil.
Nevím, jestli v tom je ještě něco víc, každopádně v první větě - /pěšky/ máš bez háčku a navečer je správně dohromady.

Myslím, že se příště nemusíš bát rozepsat víc. :)

nějak závratně se to neliší, každopádně děkuji.

Dnes jsem si otevřel pár psaneckých děl, nic mne nezaujalo, až tohle. Tématem a zpracováním bych řekl, že jsi starší. Tímhle kusem u mne hraješ na Psancích první housle.

Nikytu: Děkuji, jsem ráda, že se líbí :-)

Nikytu: děkuji, je to tak ))

Nikytu: Děkuji :-) mám za to, že to tak je i s odtupem času :-) můžeš jako jedinec odpustit, to ano - a je to úžasná záležitost, ale aby dvě duše lidí si blízkých byly omilostněny , na to musí být dva ...

Nikytu: děkuji :-) to přirovnání přišlo spontálně, jsem ráda, jestli je originální :-)

Nenechat zevšednit okamžiky a vážit si toho, že jsou a nezapomínat, že jsou především tím, čím je chceme udělat. I náročný den lze nakonec hezky prožít. ;-))) Tomhle jsem si v ní našla. :-)

Ach ta nesmělost. ;-)))

shane, tak na takové skoky už nemáme, /tedy konkrétně já ne,/...ale kdo ví, chichi, nezklamal jsi, stále jdeš dál a s humorem, díky za milé zastavení.

Je mi povědomá... A líbí se mi ten nápad s leknínem. A pěna dní? Je symbolem bolesti, kterou tiše snášíme, ale zároveň zdrojem našeho klidu, protože je v našem srdci a tedy součástí toho, kým jsme a to díky někomu? :-)

Cecidit angelus: Dík za návštěvu. Tenhle text je to takový sranda-úlet. ;-)

Nikytu: Měla jsem praštěnou náladu. ;-)

Na snídani je ještě brzo! Dumám, jak se vlastně skáče pohledem kolem krku a jak moc je takový škrtič nebezpečný...:-P