Vzplanuli jsme v závějích a obleva nás zničila.
 11.02.2016
3
1822 (15)
0
Najednou protékáš
a mizíš mezi prsty
tak jako taje sníh.

Ztrácíš se mi,
když končí zima,
tvé teplo vystřídal chlad
a mizíš.

Skončil jsi jako zima
a snad zase za rok
se objevíš
s prvními vločkami
jako jsem tě našla
tuhle zimu.

Protékáš mi
mezi prsty
z tvých krystalů
se stala ledová voda
a krása zimy
s tebou pominula.
 12.02.2016 23:47
 Devils_PIMP
Tak nejprve k obsahu - laska he jak heroin- vis ze je to zkur*eny svinstvo a stejne si snuones, tady kolekanaosal ze je to zpoved a mel pravdu...

Jinak jen trocha te negativni kritiky - chkad, snih amraz je pro me prece jen ohrana
 12.02.2016 09:52
Ahoj, beru to spíš jako takovou menší zpověď, ta myšlenka - nebo pravdivej příběh s poměrně běžným přirovnaním není nijak neobvyklá, ani zvláštním způsobem procítěná. Jako čtenář se té lásky/vášně, která zmizela nemám kde dotknout (jasně chápu, už není - ale nevím, jak se do prožitku vžít).
Zdejším čtenářům se báseň bude líbit a jak jsi mi psala u minulé básně, necháváš jim prostor pro zapojení fantazie. Řekl bych, že je jen otázkou, kdy se nějaké dílko zase zalíbí i mně, protože cit pro psaní máš. :)
 11.02.2016 20:35
Smutné výstižné :(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.