Zajímavá atmosféra. Ironie v anotaci se mi líbí, proč ne, trochu odstupu je fajn. V mých očích to nic neshazuje. Jen teda nevím, jestli persistuješ je zrovna česky.

...a tato báseň pocity přeplněná silně vydařená...

OK, dík za vysvětlení. Jen mě zajímalo, co tě k tomu vede, protože zrovna neláká k přečtení, když sám autor rovnou avizuje, že jeho dílo nestojí za nic.

Orionka:
Alibismus? Proč? Je to jen moje nálada.

A nevylepšuju nikdy nic. Napíšu to tak, jak mě to poprvý napadne, napíšu to tak, jak zrovna cítím a ten pocit se už neopakuje.

Proč bych měla komentovat svoje díla vůbec pozitivně?

Všimla jsem si, že většinu svých děl předem shazuješ anotací. To je alibismus nebo si fakt myslíš, že jsou špatný? A pokud jo, proč je sem vlastně dáváš a nezkusíš je třeba vylepšit?

oslov radek: Dobře, tak špatný vyjádření pocitů.

žadný sračky..jen pocity

Singularis: Já děkuji za zajímavý komentář se širšími souvislostmi.

Amelie M.: Beru to z té lepší stránky - je vlastně velmi lichotivé, že ode mě čekáš něco lepšího, než vidíš třeba v televizi :). Ale výtce rozumím a beru na vědomí, zvládnout rutinu přece není žádná pořádná ambice, příště zkusím tvá očekávání nezklamat.

Yana: Moc jsi mě potěšila, děkuji.

Silná... hezky jsi to připodobnila ... jo

Yana: Děkuji :-) tvůj komentářík mě moc potěšil - přesně jsi to vystihla a cítíš . Pravda je , že bez citů se žít nedá, ale někdy je třeba "něco" odhodit, s něčím a někým se rozloučit, aby se ulevilo ...

první komentář, jo, líbí se mi to, přečetla jsem ji jedním dechem, cítím zoufalství toho člověka a vnímám určitou gradaci v té básni, líbí se mi i ta sloka co se tam opakuje, jo, jde z ní myslím dostatečný strach, když chceme, je to sice obyčejná básnička, ale povedla se ti i název a vůbec celý ten příběh, který se vlastně soustředil na ty ruce, ale je to daleko složitější, ne že by se to dalo přirovnat " Dívce z vlaku" ale lehounce mi to tu knížku připomnělo

Miluji řeč stolů, domů, i cest, tak nějak bez zbytečných gest...

hm, jakoby sis ulevila, ale stejně se bez citu nedá žít, líbí se mi ta básnička, jakoby jednoduchá, ale líbí se mi i ten obraz před zrcadlem a ten vnitřek ženy který skoro vidím a vnímám

nestyď se a nemusíš ani za tu básničku, líbí

Ach jo proč nedovedu kritizovat, přijde mi to jednotvárný napsat že z každý miniatury si něco odnáším, první mě zasáhla svou pravdou, u druhý jsem se celkem pobavila a ta třetí ta je i k zamyšlení, zdá se taková skoro přeslazená a vlastně je docela hluboká

Zapsal sis? :-)

Ginnare: To ano.. :-)

Nokturna: "Vypadal jako někdo, kdo ještě neztratil úctu k lesům a staré moudrosti a hodnotám, ve které věří už jen málokdo", připomnělo mi to Bóje, o nichž píšu v konfrontaci s Římany a moc si vážím takovýchto bytostí v našem světě :-) Podle mě je to milá pohádka, asi by skutečně nemělo smysl ji nějak výrazně prodlužovat, ale přesto nějak zakončit. I když romantici se asi štastného konce snadno domyslí.. Znovuobjevená princezna Rainen a její budoucí král Ardem, Drachir.. :-)