29.10.2016 - 14:49
13(10.)
mechanická okurka: Rozumím! Jen to taky neumím komplexně vyjádřit. Ale to by bylo na dlouhou diskuzi...:-)
29.10.2016 - 13:23
13(9.)
shane: Možná se mi to úplně nepovedlo vyjádřit, ale o chudáka Šnytlíka tady vlastně vůbec nešlo. Díky za komentář a za zajímavý příběh :)
29.10.2016 - 13:02
9(9.)
Kdopak z nás neujel lehounce
též na podobné blbince,
která mu prostě hezky zní
a náladu mu napraví?
Taky tu mám říkanku o mývalech založenou na zvukové shodě nebo mne zaujalo, jak krásně v písni "Tuhle rundu platím já" zní ono sloužil, ploužil, zoužil a když jsem si přidal ještě toužil, říkanka, vlastně zpěvánka, byla na světě pro čas dešťánek či sněhánek, jak by řekla s nevšedním půvabem exhlasatelka a herečka Míša Dolinová...:-)))
též na podobné blbince,
která mu prostě hezky zní
a náladu mu napraví?
Taky tu mám říkanku o mývalech založenou na zvukové shodě nebo mne zaujalo, jak krásně v písni "Tuhle rundu platím já" zní ono sloužil, ploužil, zoužil a když jsem si přidal ještě toužil, říkanka, vlastně zpěvánka, byla na světě pro čas dešťánek či sněhánek, jak by řekla s nevšedním půvabem exhlasatelka a herečka Míša Dolinová...:-)))
29.10.2016 - 12:25
13(8.)
Kdo z nás by tohle neznal? Každý jsme si museli pohřbít nějaké své miláčky a pociťovali při tom výčitky, že jsme si je pořídili a pak na ně pak neměli čas...Ale když odejdou, jako by něco krásného odešlo s nimi!
Jj, taky jsem jel přes půl města, abych se synem pohřbil morčátko v takovém malém lesíku cestou k fakultce. Vyzbrojeni sekyrou na vyhloubení hrobečku a s drahým zesnulým v krabici s mašlí, kde si morčátko hovělo na kusu látky, jsme vyhloubili hrobeček ve ztvrdlé zemi a poblíž se pořád ometal jakýsi podivný chlapík s dogou, jakého bych nechtěl potkat sám někde v temné uličce. Nanosili jsme tam i velké šutráky, aby psi našeho miláčka nevyhrabali. Za pár dní jsme tam zašli a někdo tam zjevně hrabal a dal pryč ty šutráky. Pochybuji, že by to svedla ta doga..:-(
Jj, taky jsem jel přes půl města, abych se synem pohřbil morčátko v takovém malém lesíku cestou k fakultce. Vyzbrojeni sekyrou na vyhloubení hrobečku a s drahým zesnulým v krabici s mašlí, kde si morčátko hovělo na kusu látky, jsme vyhloubili hrobeček ve ztvrdlé zemi a poblíž se pořád ometal jakýsi podivný chlapík s dogou, jakého bych nechtěl potkat sám někde v temné uličce. Nanosili jsme tam i velké šutráky, aby psi našeho miláčka nevyhrabali. Za pár dní jsme tam zašli a někdo tam zjevně hrabal a dal pryč ty šutráky. Pochybuji, že by to svedla ta doga..:-(
28.10.2016 - 20:02
10(3.)
Yanishka: Samozřejmě, že ne. To byl jen takový nápad...
28.10.2016 - 16:39
13(7.)
mannaz: Díky moc, nechápu, jak mi ty holky mohly uniknout, upřímně se kaju :D U nebožtíka by grafický vyznačení určitě pomohlo orientaci v textu (a bylo by i správné), ale omlouvám se svým čtenářům, rád je občas nechávám tápat :D
28.10.2016 - 15:25
13(6.)
mechanická okurka: Tak jsem to prolítla ještě jednou a krom těch úmyslných nespisovností, jsem odhalila jen dvě chybky. Nic zásadního. Takže se omlouvám. Je to tato: holky tehdy pohřbili...
A tato (tam jsem se ztratila v textu a docelo mne zmátla absence čárky před nebožtíkem): Vybrali jsme černej nebožtíku,
Pořád se mi to líbí. Na podruhé možná i víc.
A tato (tam jsem se ztratila v textu a docelo mne zmátla absence čárky před nebožtíkem): Vybrali jsme černej nebožtíku,
Pořád se mi to líbí. Na podruhé možná i víc.
28.10.2016 - 13:03
4(2.)
no nevím, připadá mi to tak trochu jako by ty slova byly vyhozeny do vzduchu granátem a pak náhodně popadaly na zem.
28.10.2016 - 13:01
6(2.)
Není to špatné, něco to evokuje, ale ještě bych si s tím malinko pohrál
28.10.2016 - 12:49
10(9.)
Přiznám se, já nevzdělanec, nevím co je haiku. Asi nějaká japonská literární forma. Z těch slov na mně dýchá smutek a je-li to tak i ve skutečnosti, je mi z toho taky trochu smutno, takže básnička funguje a mě se líbí.