26.01.2017 - 08:17
9(7.)
Nad tímhle přemýšlím poměrně často. Ono je asi potřeba chtít na těch druhých i po dlouhém vztahu vidět to cenné, překvapivé a obdivuhodné a nenechat převážit to, co člověku vadí. Znám svoji ženu 23 let. Nemůžu tvrdit, že bych jí rozuměl. Což myslím tak pozitivně, jak jen to jde :-)
Moc hezky jsi to napsal. Na podobné téma jsem si na podzim napsal písničku.
Moc hezky jsi to napsal. Na podobné téma jsem si na podzim napsal písničku.
26.01.2017 - 08:04
25(7.)
To je krásný! Vzpomínám, jak jsme před patnácti lety skoro nábožně sedávali kolem prvního nemluvněte v naší velké a značně příbuzensky pokřížené partě a sledovali, jak nemůže spustit oči z malé tanečnice na babiččině hračkové skříňce. Mimochodem - ta melodie byla podobná. Jen ta skříňka už není. Těch dětí se na ní vystřídalo potom moc :-) Jsem rád, že i v čase, kdy se nosí spíš cynismus a rádobydrsňáctví, je možné tu a tam narazit na kousek krásna a citu, kterému se dá věřit. Díky :-)
26.01.2017 - 07:25
12(1.)
Hezká :-)! Konec se moc povedl, ten se mi na tom líbí nejvíc...
26.01.2017 - 07:22
25(6.)
Jsem tak moc ráda, že tu jsou tvé básně. Tolik něžné a nádherné, bojím se, abych tu křehkost nerozbila zbytečnými slovy... Hudba skvěle doplňuje text a celkovou atmosféru a dokonale do té čisté něhy zapadá. Je to krása :-)!
Usmívám se... :-)
Usmívám se... :-)
25.01.2017 - 16:02
25(1.)
Krásná, něžná, pohladila a vyvolala vzpomínky na dětství....
24.01.2017 - 23:01
3(1.)
To je fakt paráda, krásnej příklad toho, že člověk nemusí psát romány, aby vyjádřil myšlenku, moc hezké. :)