DDD: neříkám, že nemám období, kdy nejsem schopný nic napsat, ale to spíš nejsem schopný ničeho a hlavně mě spíš opouští básnické střevo. Co se múzy týče. Ty chodí, tak nějak samy a nebo si pro ně umím tak nějak zajít (ono někdy stačí jen vnímat detaily všedních věcí a někdy zase jen otevřít dveře a jít se projít i třeba jen městem

trhlej čokl: Jsem na rozpacích zda odpovídat, či jen stroze odštěknout něco o nepochopení textu. Zřejmě musím trochu nabrat motivaci ( ta se snad dostaví po návratu do normálního života) Dej mi tedy pár dní na odpověď

Zamila: Na té to bylo asi i tak nějak celé postaveno ( a ještě na dvojsmyslu slova psanec, který se mi vždy strašně líbil ) Každopádně díky

Buď rád za to, že múza prosí tebe. Protože když naopak autor prosí múzu, což je bohužel výrazně častější případ, výsledek podle toho obvykle taky vypadá. Máš to hezký :-)

Johanka: Tak to mám radost :) Dík!

Tohle je samozřejmě zajímavé a vím že spousta psychiatrických pacientů se opravdu nejlépe cítí za zdmi "blázince", tedy za mě jestli máš ještě o čem psát piš, ráda si to přečtu. Hlavně z toho cítím žes to opravdu prožila.

Jo tak tohle je jiná, předem vím o jakou asi rodinu se jedná a nemám problém a vlastně zcela souhlasím s obsahem a moc se mi líbí 4. sloka :-)

Smutné a krásné

Hm, mám ráda tvá moudrá dílka, líbívají se mi obsahově a i stylem si mě získala. S touto básní mám problém už v názvu. Za 1. proč 21. století, takhle žilo spousta rodin i v 20. století, za 2. spousta rodin v našem století takhle nežije a přesto musí pracovat a tvrdě se plahočit. Toto je báseň kterou bych očekávala od někoho kdo vlastně neumí žít v žádné době. Jsem možná zbytečně popudlivá, ale tohle je báseň přesně o těch rodinách, kterých je mi líto a kterým většinou člověk radou nepomůže, prostě oni jsou takoví, nešťastní, otrávění, sžírá je stereotyp, nemají žádné zájmy, žádnou životní radost a nejvíc ze všeho je mi líto jejich dětí. Promiň že jsem se takhle rozepsala, tohle je pro mě totiž docela zajímavé téma, které mě téměř vždy nenechává v klidu. Ale je to tak na debatu :-)

Na mě až moc ohrané a lehce odvoditelné rýmy. Námět básně jako taková zamilovaná rychlovka není špatná, ale příště trošku větší hravosti :) Ale chválím, že si tam nepoužila láska-páska/maska :D

Zamila: LUKiO: Děkuji Vám za názory :) asi si teď skládám odlehčovací básničky :D

Je to zpěvné, ale jinak má Lukio bohužel pravdu, i když se to dalo napsat taky jinak ;-) Předtím jsi psala lepší kousky, tak šup :-) Doslav maturu a najdi rytmus ;-)

Těžké - lehké, vidět - odjet ... to jsou rýmy - nerýmy, příště raději volný verš.
Nesedí rytmus, a druhá strofa se liší formou od první a třetí (chybí tečka za prší a druhý řádek není začátkem věty)
To je, co mi vadí, a co v tak krátké básni ji dělá víceméně celou špatnou.

Jsoucno: díky za radu :)

*mně

DDD: a já děkuji za krásný komentář :)

Super! :)

Líbí se mi tato báseň :)

Tak nějak se peru s prvními dvěma verši.
Konkrétně s příslovcem tu a se slovesem mihly.

Mám to brát jako určení časového pásma (mluvíš-li o staré cihlové klenbě)
Nebo je to myšleno jako něco, co se objevilo v zorném poli kolemjdoucího?

V případě zorného pole bych spíše uvítal propojení mezi osobou a objektem.
Tudíž logičtější by byl verš. Jen se mi tu mihly, nebo: Jen se mi mihly.
I když celkově všechny varianty jsou docela divné, protože se spíše mihl pohled než cihly.
Takže v rámci zorného pole mi toto dvouverší přijde ne zrovna moc dobře uchopené.
Pokud ovšem mluvíš o časovém pásmu, zaráží mě spíše sloveso mihly v konceptu se zvětráním cihel. Na to mihnutí jaksi nestačí.

A pokud budu brát báseň jako text vedený vázaným veršem, tak ani tady není nad čím spokojeně vést čtenářovo oko.

Jako když vítr na chvilinku usedne na tvoji dlaň. Viděl jsem to. Díky za zážitek :-)