Singularis: díky ti za zastavení! :)) těší mne, žes v mém psaní našel/a i něco, co tě dokázalo potěšit a kritiku přijímám, je oprávněná :) co se týká inspirace, tak myslím, že čtu nadprůměrně, spíše to bude jistou mírou nesoustředěnosti a ten spánek v tom bude hrát taky roli.. nestojí za moc.. :) jinak díky za tip!

Poznávám v tom tvůj styl a líbí se mi, i když ještě bližší by mi bylo víc přemýšlení a méně humoru. Ale ten humor ti opravdu jde, je takový "fejetonový", negradující; neshazuje čtenáře z křesel, ale jemně je baví od začátku do konce. Připadá mi, že tomu chybí závěr; chtělo by to ještě chvilku pokračovat a dodat nějakou tu katarzi jako třeba "To byl dneska zase den."

Pokud ti nejde psaní, máš nejspíš buď málo inspirace (tzn. málo čteš a vnímáš), nebo málo spánku. Poslechni si https://www.youtube.com/watch?v=iUr-9jb1ypY , třeba tě trochu naladí. ;-) A podle Virginie Woolf je k psaní také potřeba "vlastní pokoj", tedy klidné místo, kde tě nikdo nebude rušit nebo po tobě něco chtít.

Pěkné… Koukám, že jako správná básnířka tvoříš v každé chvíli :)

Nejsou to úplně dokonalé pohádky, ale přesto mě zaujaly a některá místa se mi líbí moc, jako třeba právě toto:

V záblácených botách
pěkně v duši šlape
tvůj hlas. Už není medový,
už nelovíš mne! Ne slovy
a když už, tak jsou jedovaté

Škoda jen, že to tak hezky neplyne v celé básni…

Zajímavá báseň, líbí se mi. Něco mi připomíná, ale nechci si vzpomenout...

člověk si potřebuje utřídit myšlenky, a když to jde i s rýmy, tím lépe. Je to zpověď, jak psala kolegyně, nevadí mi "laciné" rýmy, jak psala druhá a asi mám na tebe, jako třetí kolegyni taky slabost :-), nebo, že by ne? :-))) a mužští kolegové maj taky pravdu a basta!

ŽblaBuňka: je to čistá pravda :) děkuju za návštěvu :))

Severak: Hezky fouknul Severáku.
Díky moc.

Yana: No a to vlastně ani nevěděla jak strašně daleko jsme byli...
Jsi úžasná. Děkuji Ti moc.

dobrý, líbí

Komu se něco podobného nepřihodilo, že…?
Ale ne každý to umí čtivě podat, ať už je to pravda nebo fikce.

Min. některé závěry jsou obzvlášť podařené...

Ve tvé tvorbě hodně slyším Skácela. Tady taky. Líbí se mi to.

geniální :-D A že to tu občas kvasí a lidé se opíjí. :D

slnečnica: Ano bude to tak asi nejlepší,:)

Jej teď si čtu svůj komentář k tvému dílu, a to jsem ani netušila jak brzy ten vítr potkám, děkuji

Musím ti to napsat, má to souvislost s tvou básní, s větrem, s tím jak vnímáme, se mnou, s tebou a s něčím co je mimo nás, s něčím čeho se dotýkáme, z čeho mrazí a co možná jen já nedovedu pojmenovat, s něčím mimo tuhle realitu. Dnes je u nás obzvlášť větrno, vyrazila jsem se svými psy. Krásná procházka a ještě krásnější návrat. Loukou kde si vítr pohrával s květy, loukou která mě úplně uchvátila a nevím jestli to nebyl sen. Zelená, fialová, žlutá, růžová, bílá, barevní motýlkové pohrávající si nad tou nádherou, ale hlavně ten vítr. Proháněl se se svojí majestátností, já ho snad i viděla a on mi vyprávěl. O době před více než sedmi sty lety kdy jsou první zmínky o naší oblasti, o osídlování, o lidech, o bolesti, láskách i o válce a transportu smrti, o židech, o odsunu a o tom že tahle louka tu byla vždy a vypadala přesně takhle a hrál si v ní už jako malý kluk a čekal tu na mě a na nás na všechny co jí procházíme. To aby nám to vyprávěl a mi byli šťastní, šťastní že jsme alespoň na chvíli součástí té nádhery. A já šla a radovala se, a brečela a snad i ti psi to vnímali. Obraceli ke mě svoje hlavy a drželi se u mě. A okolo nám mávaly ty čekanky, komeníčky, žebříčky, jetel, pantoflíčky, jitrocel a nevímco ještě. I přesličku jsem tam našla. Neskutečné. A pak jsem potkala sousedku na kole. Řekla mi že chodím tedy hodně daleko s pejsky. No a to vlastně ani nevěděla jak strašně daleko jsme byli...

Určite je to tak lepšie, mrzí ma to, ale čas naozaj trochu lieči, tak vydrž! ;)

Ježiši, to je ale krásný... :-)

Týjo. Zamrazilo mě. Příjemně.