pozor na takový ty malý kamínky ze silnic

postapoezie

Trochublázen: Jsem rád, že se ti to takhle líbilo. Byla to taková chvilková improvizace. Nějakým brebtáním bych to beztak jen zkazil. Díky! :-)

Jolly: Amelie M.: díky, ženy.:) amelie, bohužel nerada kategorizuji básně, asi hlavně ty svoje. témata mám daná sbírkou, ale do jedné přihrádky je nezařadím.

Čekal jsem pokorně, že do klavíru někdo promluví, ale asi je lepší, že ne. Takhle je výborná jak hra, tak báseň. Někdy ty nejlepší věci vzniknou nejrychleji

První verš mi přijde skvělý, výborná hra se slovy

Nedalo mi to a hned jsem si ji přečetl. Jo, je fakt unavená. Ale nemyslím, že odevzdaná. Zvlášť prvních pět veršů mě neskutečně chytlo za srdce. Přeju, ať je líp...

Leslie: Moc rád tě tu vidím. A jsem rád, že se ti to líbilo. Tak jo, začnu na tom dělat :-)

Amelie M.: Já vím. Zatím jsem nedospěl dál než ke kalkulaci. A to jsem si ji chtěl dát ke čtyřicetinám. Snad to do jedenačtyřiceti stihnu. Ale knížky by měli vydávat opravdoví básníci :-)

Ginnare: No, kecal bych, kdybych tvrdil, že se to špatně poslouchá. Ale je to tak, že jsem nikdy netrpěl zrovna přehnaným sebevědomím. Navíc - jak se říká: Když už konečně myslíš, že jakžtakž něco umíš, vždycky se najde tříleté japonské dítě, které to umí pětkrát líp :-)
Na tu sbírku pořád nějak nemůžu sebrat odvahu.

Chvályhodný záměr...

Tak jo, no

Musím souhlasit s Mlčeti Zlato, člověk zavře oči a nechá se unášet. Se závěrečným dvojverším však bohužel narazí do skály a vrátí se do reality. Škoda, ale patrně záměr autorky. Lepší by bylo, kdyby dílo nikdy nekončilo

Nebudu úplný hnidopich, protože celkově jsem se nechal unést náladou a to je správné. Některé obraty jsou trošinku otřepané, ale moc to nevadí. Děláme to všichni.

Uuuuf. Tak to je vypálený rybník, ovšem zdařilý fajrák. Chtěl jsem na jiném serveru něco podobného napsat už před dvěmi léty. Pak jsem byl líný. Spamy a pyramidické maily ponechám stranou. Chodí od lidí, od kterých jsem tomu uvykl, projedu je jedním okem a smažu, takže žádná zátěž. Problém mám s komentáři pod literárními pokusy (včetně vlastních). nakonec vždy podlehnu oportunistickému přístupu. Já Ti pochválím, Ty mě pak snad taky a kdyby ne, aspoň přečteš, protože o to mi jde v první řadě. Doufám, že jen nekliknete nerozvalíte a nejdete dál. Všichni asi tak nějak tušíme, že aby se jedna věc povedla, musí být tisícovka nepovedených. Na druhou stranu nejsem tak chytrý, abych si dělal patent na ten správný názor, že je to či ono sračka nebo není. Děkuji tedy za inspiraci a trochu posunu strategii, čímž se těm, kterých by se to mohlo dotknout omlouvám. Nadále budu nechávat bez povšimnutí zjevné výplody grafomanství, to prostě nemá cenu. Potom se mi stává, že mě něco tak ohromí, že nemám slov. Např. Tvá poslední báseň o Styxu Amélie. Stále se k ní vracím a krom chvály mě nic nenapadá. Jinak se budu vyjadřovat napřímo, pokud se mi bude chtít a ostatní prosím o totéž. Mimochodem v tom byla ta soutěž bezva ;-). No nakonec zcela oportunisticky připojím, že doposud komentující mezi grafomany nepočítám. Naopak Vaše příspěvky vždy rozbaluji s lehkou nedočkavostí jako vánoční dárky...

Dneska jsem taky málem pojmenovala svou báseň Unavená. Takže o to víc mi asi sedla do nálady.. krásná a ten doprovod! Moc se mi líbí ta atmosféra... díky za ni!

P.S. Myslím, že bych to ani nemusela psát, ale známe své lidi, takže napíšu: Já chci taky sbírku! Moc. Vzala bych si ji s sebou na cesty:-)

Ginnare: Choď a trus hřebíky ;-). Jsem pro.

Okouzlujícím způsobem popsáno. Opravdu báseň.

cavansit: líbí se mi tvůj poslední odstavec.. mám to podobně.. :)

já nejsem pro přehnané kritizování a už vůbec ne pro takové to agresivní ve stylu - já mám pravdu a kdo je víc.. toto tu razím od začátku, co tu jsem.. nakonec i já sem tam čelím kritice.. nad slušně podanou se zamyslím a občas zjistím, že má něco do sebe (ale netvrdím, že to změní mé psaní..), vulgární odrazím nebo ignoruji.. stejně tak nejsem pro neupřímnou nebo dokonce vypočítavou chválu..

díky, žes tomu věnoval svůj čas..

Tahle „pštrosí politika“ je k vidění všude - a na netu, potažmo v literárních webech je to, podle mého názoru, asi to nejmenší zlo… mě by asi za „sluníčkáře“ označil málokdo a domnívám se, že k tomu existují velmi pádné důvody :) Kdyby byl náš zesnulý mistr Karate – Dó „sluníčkář“, tak bych byl s dost velkou pravděpodobností dávno mrtev… a nikdy mě ani nenapadlo vytýkat mu, kolikrát jeho bambusová hůl dopadla na můj hřbet :-D

Zase na druhou stranu, když si čtu něčí dílo, obvykle v něm něco pozitivního najdu – a pokud se to stane, mám tendenci vyzdvihovat spíš to, co mě zaujalo. Když někde nechám komentář (ať už pozitivní nebo „negativní“), nemyslím si, že se mi ten samý autor bude revanšovat automaticky ve stejném duchu. Řeknu to asi tak – když někde něco okomentuji, tak samozřejmě čekám, že si moje výtvory někdo alespoň přečte; když nebudu komentovat nikde nic, těžko mohu předpokládat přehršle komentářů od jiných.

Přeslazenost je příjemná asi jako hlazení ocelového kartáče – a když mi někdo něco u díla „vytkne“, no, znám svoje možnosti a pravděpodobnost, že kolem cedule s nápisem „odteď začneš psát jinak“ jsem projel už před drahnou dobou, je poměrně vysoká :-) Ale to není důvod se nad kritikou alespoň nezamyslet...