nana27: Aha, jasně, ale vážně - bavilo mě to

Trochublázen: Děkuji za názor! Každopádně, přidala jsem sem tu povídku jako celek toho, co jsem poslala. Jelikož je to vstupní esej, tak jsem k tomu dopsala že doufám že mě vezmou. Vyřešila jsem to trochu nešťastně. Ten konec nepatří k povídce.

Myslím, že tě vzít musí, povídka je velmi čtivá. Nevadí ani těch pár chybek. Jen se divím, že hrdinka cestuje vlakem do Bradavic, následně si kupuje hůlku a v závěru vlastně ani neví, jestli se do školy podívá, i když hůlku už tedy má. Není to ale v Harryho pořadí. Z čeho mám ovšem velkou radost, je to, že se Ollivander bezpečně vrátil do svého obchodu a už zase pomáhá s výběrem hůlek mladým kouzelníkům. Těším se na další povídky! :)

na tvých básních se mi líbí, jak mě nutí přemýšlet, to, jak umíš skládat a ukrývat myšlenky.. jako třeba v téhle.. moc pěkné :)

Středu beru, děvče milé,
prožijeme krásné chvíle.

štiler: Dík za doplnění.

kekebreke: Díky za koment.

Nikytu: Díky s úsměvem.

Trochublázen: já sebe taky, díky :))

cavansit: když já prostě v nepořádku neumím existovat ;) ale je pravdou, že jsem postupem let slevila, protože jinak by se člověk jen oháněl s hadrem a neměl čas aspoň trochu žít.. a to ani mě nijak výrazně neba :) díky

Jsem tu zase po letech - báječné počtení, pěkná báseň i myšlenka. Moc rád se k ní vracím...

Tak, přílišné uctívání obsahu božských lahvinek se někdy nevyplácí, a to zpravidla ze tří důvodů (najdou se pochopitelněi další a závažnější):

1) pro pijana není smutnějšího pohledu, než je ten upřený na lahev, z níž byla vysáta duše,

2) problémy se v průběhu věků naučily plavat i na "hladince",

3) člověk si nemusí vzpomenout, co dělal - jeden známý se kdysi zpumprlíkoval takovým způsobem, že se probral v cizím městě na dětském pískovišti ve slipech :-)

Deer: fakt je, že když Ti uklidí někdo jiný, je to v podstatě skoro totéž, jako by do věcí hodil napalmový granát, tohle znám a plně chápu :-D

Vzpomínám si na našeho profesora, jak puntičkářsky trval na tom, že všechno musí být popsané, plus kdy a kdo... a sám měl v kabinetu x baněk s roztoky různých látek a barev. Bez jakéhokoliv popisu, samozřejmě... a potom mu tam přišla nečekaně banda řemeslníků vymalovat. Všechno mu opatrně vynesli a dali nazpět, ale pochopitelně ne na původní místo. Poprvé v životě jsem viděl, jak na někoho při pohledu na uklizenou místnost sáhla smrt :-D

Úplně obyčejná holka by jetě chodila obden utírat prach z polic a ze sklenic se zavařeninami ve sklepě :-D

Tak si občas říkám, jetli dělání pořádku není - od jisté míry - tak nějak zbytečná práce. Třeba v PC roztříděné soubory... a když jsi to teď zmínila, uvědomil jsem si, že dobrých 90% z nich nejenže nijak nevyužívám, ale o řadě z nich an nevím, že je mám, takže kdyby nebyly, nebo jen nebyly k nalezení, asi by se svět nezbořil a celé to třídění byla nesmyslná práce. Ale když ten červ pochybností, u sta hromů, někdy ne a ne dát pokoj... co kdyby náhodou? :-)

Supr! Ale bál bych se tě :D

Orionka: Tak spermie, jooo? Tak já na základě znalosti dívčiných záměrů jsem to tipovala na to vajíčko. I když, pokud ten hoch věděl, že prášky nebere, tal pak věděl, kam to raději strčit. :-D Každopádně velmk zdařilé, těším se na další. ;-)

Nikytu: díky, ale já rozhodně nepíšu pro chlapy. píšu pro sebe, když mě zrovna posedne nápad :)

cavansit: Však není potřeba psát vždycky jenom vesele. A tohle dílko navíc některé pobavilo, což mě těší. Dík za zastavení!

Singularis: Díky! Jenom upřesním, v té zprávě nešlo o hodnocení spisovatelských kvalit, že někdo byl nejlepší a tak, týkalo se to spíš úrovně vyjadřování.

Nikytu: Děkuji, to pohladilo :). O vyřizování účtů snad ani nešlo, tady žádný spor nenastal, spíš bych tomu říkala vynesení na světlo. Ale je fakt, že reakce básničkou na dění na serveru je u mě už skoro tradicí...