20.09.2019 - 21:52
7(6.)
immo002: Nádražní hospůdky mívaly svoje kouzlo... však ani vlaky a ani koleje už nejsou, co bývaly... ;-)
20.09.2019 - 19:17
7(5.)
...a stejně ani jabko, neumí zmizet samo před sebou... :-)
... a už vůbec ne po kolejích - leda tak do nejbližší nádražní hospody...
... a už vůbec ne po kolejích - leda tak do nejbližší nádražní hospody...
19.09.2019 - 23:46
3(2.)
Basen se mi moc libi, jen mi nepripadne antiteisticka. Klidne bych ji aplikovala na soucasnou situaci (nejen) CR. Asi jsem prizemni...
19.09.2019 - 16:12
7(5.)
Lasak: Hm, vidíš a já myslela, jak z toho ten obrázek bdělé noci docela čouhá. Každý text si prostě žije svým životem.
19.09.2019 - 12:41
7(4.)
Pěkné obrazy ale hůř uchopitelné celkové sdělení pro mě osobně je to hodně pěkných obrazů poskládaných vedle sebe. Chybí jim propojení. To je ale jen můj pohled
19.09.2019 - 10:59
7(3.)
holka.přes.ulici: Gaia77: Díky za takové přijetí. Jsem ráda, že to oslovilo. ;-)
19.09.2019 - 09:42
4(1.)
:))dám si kafe a řeknu si při čtení tohohle: proč ne?:-)
18.09.2019 - 18:30
4(4.)
Potěšilo mě, že jsi myslel na podobné téma jako já, ale tvoje představa mi připadne přehnaně zjednodušená. Smrt je něco tuze složitého; z definice jde o okamžik bezprostředně za posledním okamžikem, kdy můžeme lidské tělo jako celek považovat za živé. I po smrti v něm neustále něco živého je − orgány a jejich buňky umírají postupně a miliony mikrobů, které má člověk v těle, zůstanou naživu také. Dokonce do určité hranice ještě dokáže lékařská věda tělo více či méně „oživit“ a tu hranici se daří po malých kouscích posouvat dál (i když to trochu připomíná nekromancii); pokud k tomu dojde, jednoduše prohlásíme, že o smrt nešlo. (Drásá mi nervy, když o sobě postavy v seriálech prohlašují, že už zemřely dvakrát...)
Tělo zabití rozhodně nepřijme „pokorně“ − u zdravého člověka snad všechny orgány dělají všechno, co mohou, aby nezemřely. Jen to prostě někdy nestačí. To je jako když máš ve škole napsat písemnou práci na téma, o kterém nic nevíš − můžeš se jakkoliv snažit, ale stejně nejspíš dostaneš pětku. (A pokud ne teď, tak příště.)
A nesouhlasím s tvrzením, že pro nesmrtelnou bytost není mezi časovými úseky žádný rozdíl. Kdybys byl nesmrtelná bytost a měl hlad a já bych ti nabídl/a dobré jídlo buď za pět minut, nebo za pět set let, to bys viděl, jak horlivě bys ho chtěl hned! I pro smrtelného člověka je přece velký rozdíl mezi „dnes“ a „zítra“, přestože se to z hlediska desítek let života zdá jako zanedbatelná chvilka.
Tělo zabití rozhodně nepřijme „pokorně“ − u zdravého člověka snad všechny orgány dělají všechno, co mohou, aby nezemřely. Jen to prostě někdy nestačí. To je jako když máš ve škole napsat písemnou práci na téma, o kterém nic nevíš − můžeš se jakkoliv snažit, ale stejně nejspíš dostaneš pětku. (A pokud ne teď, tak příště.)
A nesouhlasím s tvrzením, že pro nesmrtelnou bytost není mezi časovými úseky žádný rozdíl. Kdybys byl nesmrtelná bytost a měl hlad a já bych ti nabídl/a dobré jídlo buď za pět minut, nebo za pět set let, to bys viděl, jak horlivě bys ho chtěl hned! I pro smrtelného člověka je přece velký rozdíl mezi „dnes“ a „zítra“, přestože se to z hlediska desítek let života zdá jako zanedbatelná chvilka.
18.09.2019 - 07:46
3(1.)
... kdeže jsou ti páni?
V životě nerovnost, ve smrti rovnost.
Jinak pěkná, díky :)
V životě nerovnost, ve smrti rovnost.
Jinak pěkná, díky :)
17.09.2019 - 19:50
2(2.)
Amelie M.: Pochopila jsi to správně a moc ti děkuji za úsilí, které jsi tomu textu věnovala, i když bylo asi zbytečné. Zajímalo by mě, v jakých myšlenkových pochodech jsi se ztratil/a a co je vyvolalo. Asi se mi tu myšlenku nepodařilo popsat moc srozumitelně, což mě trochu mrzí, protože je to dost jednoduchá věc.
„jestli nám právě díky nálepkám paradoxně neunikne něco fajn“ − to se samozřejmě může stát, jenže někde jsem četl/a ponaučení, že vždycky nám něco uniká, protože všechno stejně projít a usledovat nemůžeme, takže je to vlastně jedno. Když nám něco unikne, přijde něco dalšího a nemá smysl se tím trápit. Já tomu celkem věřím, tak se tím netrápím. Něco mnohem horšího je systematická cenzura − když něco cíleně organizuje, aby nám a pokud možno i všem dalším něco uniklo. To je pak zlé.
„jestli nám právě díky nálepkám paradoxně neunikne něco fajn“ − to se samozřejmě může stát, jenže někde jsem četl/a ponaučení, že vždycky nám něco uniká, protože všechno stejně projít a usledovat nemůžeme, takže je to vlastně jedno. Když nám něco unikne, přijde něco dalšího a nemá smysl se tím trápit. Já tomu celkem věřím, tak se tím netrápím. Něco mnohem horšího je systematická cenzura − když něco cíleně organizuje, aby nám a pokud možno i všem dalším něco uniklo. To je pak zlé.