človiček: Díky moc.

Meluzina: Díky za milý koment.

syrda: To mě těší.

Jistě - vzpomínky. A pěkně vyjádřené. Je v tom talent zprostředkovat je i ostatním.
Vzpomínkami se teď mnozí živí a možná ještě dlouho budou.

Moc děkuji všem za komenty. Hodně mi to v dané situaci pomáhá, abych úplně nezcvoknul.
U těchto mých "výlevů" se teď o nějaké formě vůbec nedá mluvit. Pátý týden domácího arestu prostě dělá své...

človiček: Protože se bojí toho, co je po smrti. Nic je pro ně nepředstavitelné.

Hrách na patách
hladí tě v tmách

Dobré dílo

človiček: Dost podivná přirovnání :)

Super, pobavila. Diky

Vtipná a vydařená. Díky

Mít strach je dobrý a to z Aprílu 1 Dubna. Jinak je k ničemu. Být pozorný je dobrá náhrada strachu.

Kdo vzpomíná ten pouty se přiková.Kdo nádech cítí,tomu chutná žití.Kdo do dále hledí o poslední minutě nic neví.

Z čela, z pohledu sčesej pramen vlasů a vyhlížej k lepším časům.

Z poznaného strachu kuráž vzejde,ve stínu podělán žít prostě nejde.

Vir se taky bojí o teplo nestojí,já ho krmím z borovic výhonky,kam se hrabou zbrojovky.

Když vesel začne truchlit není léku,optimisto. U silných nikdo nepočítá se slabostí. O to více si vážíme tvé dobrosrdečnosti.

Ginnare: Singularis: Ne, není to sobectví. Když nám odejde někdo opravdu blízký, pak zemře část nás, ztratíme kousek sebe sama, jak už jste psali/y. To, že vás bolí useknutá ruka, přece není sobecké a zde je to dle mého názoru stejné.

Opět se jsem s zasmála...a od plic...zatím virem nezasažených...nutno dodat v téhle bláznivé době...

Jo, trefné, jednoduché a na malé ploše vyjádřené. To se mi líbí a netrápí mě ani nijak zvlášť propočítaná forma...