Na poslední štaci, jako zmrzlí sněhuláci, s uhly místo očí, nevrátí se kdo mezi ně vkročí...
Podívej, co to ve mně vyvolalo.
Hezké, ale slibovalas optimismus.

Jejda, to je hezké...

Yasmin: Asi to malinko překombinované je, díky :)

Smuténka.

Zlaté pampelišky.

človiček: Díky za veršíky,

bude líp, úsměv objeví se zase, bolest přebolí..., po nějaké čase.................☺

také mám ráda pampelišky☺ jsou krásné vid?☺

to je hezké☺☺

Modrá je dobrá.Hlavu vzhůru.

Smutné, ale zároveň pěkné!

Potkal jsem já v lese výra
ptal se mě zda nemám vira
vejřily jsme spolu pak
na nemocné lesy kolem sebe
mě v chlupech, jeho mezi peřím
s toho zebe.
Ne že by On jenom lál
z oblohy bez letadel
upřímně se radoval.

Strach je kamenný kabát. Připomnělo mi to Oldřicha Janotu. První krok do tmy, je světlo za dveřmi...
Vyzdvihl bych to použití vyjmenovaných slov, jako vtipné metafory pro normu.

Těžká beznaděj. Vidím to dost podobně, všechny ty kurníky, polomy, trouchniviny a tak… Báseň jak vyšitá pro nedělní večerní chvilku poezie. Moc mě neuklidnila, což ale není výtka.

holka.přes.ulici: Děkuji moc.

kekebreke: Moc děkuju.

super, talent od boha

slavek: I já děkuji.

Smál jsem se... Nad poslední slokou jsem se ale hlasitě rozřehtal.
Opět velké díky.

slavek: Děkuji. :-) Nápady jsem sbíral/a delší dobu, ale zpracování je nové (napsal/a jsem to skoro celé dnes dopoledne).