také budu doufat... dokud budu dýchat... úděl člověka... a co dál?
někdy je slov příliš... plýtváme jimi, a pak se hloubka ztrácí v jejich nánosu :-)

zajímavá myšlenka... i když je obraz poněkud rozblikaný tou iterací :-)

říkávala jsem rozrazilu bouřka... a jako malá ten úchvatně modrý kvíteček netrhala, protože babička říkala, že tím bouřku přivolám... dodnes na něj tak hledím

jj zrzky jsou dobrý důvod k básnění :-)

korálek: Díky. Rád jsem ti zanotoval ;o)

veselé... drobné harakiri s diakritikou trochu kazí dojem

Psavec: těší mě, že mě čteš :-) Děkuji!

ŽblaBuňka: snad oku neublížila :-)

oskarp: když je slz moc, tak možná ano. Je na člověku, aby je držel v rozumné (snesitelné) míře...

Chawwá: Rezavá Plechovka: děkuji, právě od vás mě to moc těší. Ráda vás čtu :-)

Líbí se mi, padla mi "do noty"

ŽblaBuňka: děkuji za zastavení a komentář , potěšil

PrimaDen: To určitě, ale čisté sobectví je nemocná sebeláska. To je aspoň můj pocit.

kekebreke: Dík.

:-)

koiška: Psavec: mise se nezdařila k vlasům si nepřivoním.

Psavec: Díky moc.

Dobře poskládaná slovíčka.

Moc povedená.

Skvělá básnička.