Dum spiro spero

Když hlava třeští
a z virtuálních jam se derou pokyny
těch, co si připadají bez viny
a v stisku bezohledných kleští
vnucují názor správný jediný,
mávni rukou, byť příkazů je stero.
Dum spiro spero.

Když noci táhnou se jak černý tér,
myšlenky se hroutí do bezedných děr,
a duše uvězněná v samotě
bezradná je ve své nahotě,
pak vytratí se běsi tví,
když si řekneš: Let it. Let it be.

Vždyť jsou i dny v nichž souznění nás potká.
S někým, něčím, stačí báseň nebo píseň
a najednou už nejsme loutka,
pryč je náhle bázeň, tíseň.
A v těch dnech, kdy naplno si žijem,
vždy si připomínej: Carpe diem.

A i když špatné časy dobré převáží,
každý vlečem toto závaží.
Však vděční buďme zlému času,
který srovnání nám dává,
dnů kdy milujeme či nás pálí žhavá láva,
díky němuž vlastně rozpoznáme krásu.

A ať cokoliv ti v duši čmárá čísi pero,
nikdy nezapomeň: Dum spiro spero.