Gora: Dobře, děkuji.

Tento díl se mi zdá hodně srdceryvný, takové repliky jako: Na srdce mi padl těžký stín. - jsou velmi ohrané...
je to škoda, protože dar/trpělivost psát, formulovat dobře myšlenky máš, už jen ty dlouhé texty o něčem svědčí... jenže tohle je /podle mě/ skutečně "nápodoba" tzv. červené knihovny. I o "životě po životě", duchařině a tak se dá psát jinak, ale stálo by to mnohem víc úsilí.

Nezlob se, haiku má jiné parametry, lze se o něm hodně dočíst například zde v teorii haiku - u autora snake_01...

Velmi podivný text.

Mlčeti Zlato: Děkuji.

Tak mě připadají parádní.

Miňko: Dík.

Když se rohlík v bříšku vzpříčí? Pobavila.

Skvělé.

Psavec: Dik za přečtení,nevim kde se vzal.

Psavec: jak to myslíte? :)

Gora: Díkec.

Nemůže se přece nechtít.

Zajímavý kousek.

Můra73: Díky moc.

Váha je můj odvěký nepřítel:-)... dobré, Psavče.

Můra73: to mě těší, Můrko:)

Není to marný.
Dalo by se i takhle:

Jak trestanec

ve svém vlastním světě.

Myšlenkami v kleci uzavřený,

žíznivý a hladový.

Ač zlomený a sám,

netoužím po odvetě

Jak starý barák

po požáru zničený...

Zaujalo, těším se na pokračování.

Pán je, jak je vidno, znalec!
Sním zrnka rýže sotva půl
a váha na mě bere hůl,
s gustem vzhůru zdvihá palec.