Matko

Čuchnu si a jsem ztracenej
začínám tušit, že zaobalováním to nedám
prostě napřímo, bez metonymie
kdo se za mě dneska poblije?

Zwratowka!?

Příjde jeden krypl a všichni stáhnete prdele?

Dřív jsem si dal šluka z brka
a napsal zastřený epos o hieronimovi dedrowskiem
hovadu, co naučilo svět skloňovat
vyšel jsem ven na poslední
a chcíplo celý polsko
motorkáři, rodinky nudně šedé, diskouši, jejich budoucnost
poutě, automaty na hopíky, chlast a stesk
najednou všichni po půlnoci v sobotu utichli
modlete se mrdky
ani na to už nemáte
vzepřít se jednomu vepři
stejný sračky jak my
spoléhat na pozlátko mrakodrapů
vznik směřuje k zániku
co vlastně chceš?

Nepracovat šmelinou
fetovat a prcat
trochu vděku krávo

Chtěl jsem napsat něco hezkého o moři

Když jsem ti fotil bradavky ztuhlé
cuklo mi v něm, skoro se i postavil na stráž
nebylo kde, protože vzdálení se, znamenalo opustit poklad
po kládách udušených broukem, nebo pískem
vítr si hvízdal tu svou
rozplyneš se v mlze smrti
matko zasraná

Nedokázala jsi odevdat ego zaživa
proto budeš mít dlouhé a bolavé stáří
opuštěná jak štěně na poušti
trapná slovní hříčko
omyle osudu