:))

Působivý text.

ukrytá v máku: Psavec: Gora: Děkuji vám. A přeji krásný zimní večer.

Někdy je zvuk sněhu tak hlasitý, že se musíme zastavit, abychom uslyšeli cokoli jiného.
Co se týká textu, námět objevný, jen mi malinko chybí k ucelení. Hlas? zvonů...přemýšlím, přemýšlím, Tvůj text mě vtahuje čím dál víc.

Děkuji všem za skvělé komentáře a příště zarovnám do leva :D...

Jsem.

To slovo splyne s tichem.
Víc neřeknu.

Podmanivý závěr.

Chvilku mi trvalo, že se nemám dívat vzhůru, ale prioritně na rukavici...rozpuštěnou hvězdičku...moc milé, usmívám se:)

Chápu báseň, cítím i tu bolest. Je zvláštní :)

Velká slova,ale žádný cit.

Pěkná.

Důvod proč tě čtu je, že se nebojíš sraček.Hovno nevoní,ale když ho správně hodíš, může vzniknout i fajn abstraktní obraz.

Chápu to tak, že jsi v krajině se zbytky sněhu a v dáli zní zvony, abys je slyšel, musíš se zastavit, musíš zatahit dech, až pak je slyšíš.

Mám to podobně, teda ne že bych všechny přímo nenáviděla, ale skoro všichni mi lezou na nervy...

Vtipný až excentrický návod nejen pro umývače /čku/ nádobí... moc složitých slov - i když smysl dílka asi chápu...
ha, nemá být ubliNknutí??

To je docela prima báseň, Dandy. Brkoslav je /pro mě/pojem z jednoho filmu pro pamětníky:-)

Spíše úvaha...

Hodně zajímavá a povedená.

Líbí se mi.

Líbí se mi závěr. Pokaždé, když tě čtu mám pocit, že jsem přízemní. Protože ty si prostě paní nadoblačná ;)

Pěkná myšlenka a je to opravdu vzácnost být s někým na stejné frekvenci ;)