|
vůbec o ní nejsem přesvědčená, ani trochu... přijde mi šílená...
|
Na svoji hruď mojí krví
Hvězdné nebe nade mnou,
ne, dneska nikam neletím.
Stojím svorně na svém hrobě
a pečlivě vrývám nápis do náhrobního kamene.
Lákáš mě
/na bonbony/
já radši jahodové,
víš?
Kopí se krutě vrylo do mých zad,
slzivá bolest,
z hluboké rány vytéká horká krev,
nejde zastavit.
Svádíš mě,
nemůžu se sklonit,
nevzdáváš se,
tiskneš mě ke zdi.
Vlastní pýcha mi zalepila ústa,
vzdorují,
nevzdáváš se,
oddávají se Ti.
Moje nahé tělo,
nepřekvapuje Tě,
chráníš mě
před krkavci.
Ta rána,
ne, nechci záplatu,
slíbej krev
a vysyp to místo solí.
Teď by měla přiletět holubice,
maluješ ji
na svoji hruď
mojí krví.
Hvězdné nebe nade mnou,
ne, dneska nikam neletím.
Stojím svorně na svém hrobě
a pečlivě vrývám nápis do náhrobního kamene.
Lákáš mě
/na bonbony/
já radši jahodové,
víš?
Kopí se krutě vrylo do mých zad,
slzivá bolest,
z hluboké rány vytéká horká krev,
nejde zastavit.
Svádíš mě,
nemůžu se sklonit,
nevzdáváš se,
tiskneš mě ke zdi.
Vlastní pýcha mi zalepila ústa,
vzdorují,
nevzdáváš se,
oddávají se Ti.
Moje nahé tělo,
nepřekvapuje Tě,
chráníš mě
před krkavci.
Ta rána,
ne, nechci záplatu,
slíbej krev
a vysyp to místo solí.
Teď by měla přiletět holubice,
maluješ ji
na svoji hruď
mojí krví.
ou...Kláro. Ta me bolí...moc me bolí...
Pasaz s bonbonama je roztomila...:)
Pasaz s bonbonama je roztomila...:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na svoji hruď mojí krví : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dívka v síťovaných punčocháčích
Předchozí dílo autora : Dědečku,
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Minnesänger [18], S..a [18], Cherry.Label [18], Teny [16], Tomi [16], LenaWylde [15], Margot [13], Makina [12], Johnýsek [12], Dominik Bednařík [7], ijcro [6]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

