vůbec o ní nejsem přesvědčená, ani trochu... přijde mi šílená...
 25.11.2007
4
1743 (15)
0
Na svoji hruď mojí krví
Hvězdné nebe nade mnou,
ne, dneska nikam neletím.
Stojím svorně na svém hrobě
a pečlivě vrývám nápis do náhrobního kamene.

Lákáš mě
/na bonbony/
já radši jahodové,
víš?

Kopí se krutě vrylo do mých zad,
slzivá bolest,
z hluboké rány vytéká horká krev,
nejde zastavit.

Svádíš mě,
nemůžu se sklonit,
nevzdáváš se,
tiskneš mě ke zdi.

Vlastní pýcha mi zalepila ústa,
vzdorují,
nevzdáváš se,
oddávají se Ti.

Moje nahé tělo,
nepřekvapuje Tě,
chráníš mě
před krkavci.

Ta rána,
ne, nechci záplatu,
slíbej krev
a vysyp to místo solí.

Teď by měla přiletět holubice,
maluješ ji
na svoji hruď
mojí krví.
 30.01.2023 19:14
Chápu báseň, cítím i tu bolest. Je zvláštní :)
 27.11.2007 17:05
bolavá...fůůůů:)
 25.11.2007 11:26
přesvědčená o ní také nejsem... ale líbí se mi... ;)
 25.11.2007 10:53
ou...Kláro. Ta me bolí...moc me bolí...
Pasaz s bonbonama je roztomila...:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.