Oči, jež hledí oddaně,
čenich co studí do dlaně,
a kdykoliv čeká u vrátek,
když se vracíš nazpátek.

Snažíš se řešit záhadu,
kde stále bere náladu,
pořád si chce jen hrát,
starosti ti z čela brát.

Ano, u něj nebojíš se lásky,
s ním máš čas na procházky,
a jen vyjímečně vrčí,
a tak chápavě mlčí.

Tak tomu říkám přitel člověka,
nic jenom pohladit, kolikrát nečeká,
a umí co nikdo neumí dát.
Do smrti svojí jen tebe mít rád.

ta je tak plná... že se nad ní někdy budu muset znova zamyslet... možná... až někdy výjimečně nebudu mimo ;)

... ve vůni kávy s tebou ... je zaklet slunce svit,
s nevyslovenou větou, .... co třeba pochopit ....
pak úsměv vylhaný .... na lžičce kávy utopit ...

Ještě alespoň pár! Jsem děsně osamělej přestárlej ušáček!;o(

... důvěra je prázdné slovo, .... protože to co má skutečnou váhu je sounáležitost, ... když dva spojí své síly ... a jako jeden se rozhodnou společně žít a čelit nepřízni osudu

Je to as půl roku, co jsem jí psal....a konec už není aktuální...bohužel.

E

... i vypsanou tužkou se dá psát, v popelu vyhaslém ....
dvě prostá slůvka ... " seru na to ... ! " , když víš že čas ti ořezává tužku novou a zapaluje nový oheň ... , a PET láhve se na Molotovův koktel vůbec, ale vůbec nehodí ... / co mám říkat já ... ??, když penál prázdný, ... a čas mi tak nanejvýš škodolibě ostrouhá mrkvičku ... :-))

z bolesti se rodí velké řádky...ale taky síla dál bojovat;)

nejvíc mě zaujala ta samá část co Jardu;)...stačí vypnout proud...a ty láhve nikdy nedoplují...
báseň je plná myšlenek a pěkných metafor...
líbí;)

...jednou se zas do mušle vloudí zrníčko písku...a vznikne perla nová...
nádherná báseň Sluníčko;)

au...
tak takhle se vážně povedla...;)

O panenkách už víme svoje...
...když chodí spát
...schovávám jim klíče od pokoje...;-D

...jééé co mi to jen připomíná :-D...že bych si někdy přála být stonožkou...

zvlášní...má svoje kouzlo...a navíc ta vůně citrónu...miluji vůni citrusových plodů...;)

...paprsků není nikdy dost;)...zejména pokud dokáží zahřát...a léčit...láskou;)

...pěkné;)...láska je andělsky zapeklitá věc;-D

ta je krásná...tady ti jednu posílám...*...svítivou a hřejivou...kdyby jsi se náhodou cítil sám...;)

hodně osobní báseň...emoce...
a ty bílé tulipány...hm;)

..každý máme své slunce a všem nám svítí stejně, jen z těch možností si vybíráme každý jinak... a báseň? Zkrášlí duši... :o)

setkala jsem se z žárlivostí...s nedůvěrou...která pomalu ale jistě ubíjela vztah...
spálený most už je za mnou....
teď jsem ráda...že můžu znova rozsévat důvěru...snad vzklíčí;)