08.03.2013 - 09:11
14(11.)
do kratochvilného kalendáříku... škoda, že nám moderní doba tyhle věci odnáší
08.03.2013 - 08:09
17(13.)
skvělý, výstižný název.. nádherné poetické obrazy ze slov.. verše mi zní živě, opravdově..
08.03.2013 - 07:20
23(1.)
..miluji "zurčení ticha", nemám ráda "prázdno vět".. :-)
08.03.2013 - 07:16
3(1.)
měla jsem nejprve dojem, že vyznáváš lásku někomu, koho již znáš, kdo je tvým nebem i slunečním paprskem.. ale máš pravdu, nic v životě není jistého, a lásku musíme stále hledat, objevovat..
08.03.2013 - 07:09
9(5.)
svědomí je ryze niterná, osobní záležitost.. každý je máme nastavené trošku jinak.. pokud je vnímáš jako osobní přítelkyni, která ti pomáhá chránit si životní hodnoty, jsi úžasná žena!
08.03.2013 - 00:25
17(12.)
puero: intintxelor: Délka je různá. Otázkou je, co vše počítáte do procesu psaní, jestli chcete čistý čas nebo uplynulou dobu ;D Odpověď tedy zní od dejme tomu minut do roku. Usuzujete z toho na něco? Konkrétně tohle jsem psal po číslech cca jedno za den. Ona to není tak úplně jedna báseň ;) Ale bude to už devět let, takže si to dění okolo textu pamatuji jen matně. Tuším, že mezi některými dny byly přestávky ;D
Spontaneita vs chladná kalkulace - ta otázka je z principu nesmyslná. Rád bych přímo odpověděl, ale nemám slov. Bohužel některé zkušenosti jsou nepřenosné. Lze jen opisně navést... a doufat.
Když píšete, přemýšlíte, kde napsat tvrdé a kde měkké i? Přeříkáváte si u každého jednotlivého případu dokola vyjmenovaná slova? Já ne - prostě vím, kde se co píše. Podobně je to i s tím vaším kalkulem.
Ale co bych s namáhal, krásně to vyjádřil Deml, ve svém památném odstavci:
Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečnosti a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty a chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkaní kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy…
(Za našimi větami, Česno)
Spontaneita vs chladná kalkulace - ta otázka je z principu nesmyslná. Rád bych přímo odpověděl, ale nemám slov. Bohužel některé zkušenosti jsou nepřenosné. Lze jen opisně navést... a doufat.
Když píšete, přemýšlíte, kde napsat tvrdé a kde měkké i? Přeříkáváte si u každého jednotlivého případu dokola vyjmenovaná slova? Já ne - prostě vím, kde se co píše. Podobně je to i s tím vaším kalkulem.
Ale co bych s namáhal, krásně to vyjádřil Deml, ve svém památném odstavci:
Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečnosti a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty a chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkaní kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy…
(Za našimi větami, Česno)
08.03.2013 - 00:17
7(7.)
Zajímavý kousek. Jako fanoušek železnice k té poslední sloce mám pár výhrad (pro eletrickou ránu se musí vylézt na střechu, koleje nestačí), ale jako čtenář ji vítám.
08.03.2013 - 00:15
6(5.)
Severak: Jestli myslíš Umbrtku v jejíž repertoáru je třeba píseň Vezeme bábu, tak mě to těší, díky za komenty :)
08.03.2013 - 00:12
1(1.)
i když methanol už z čech pomalu vyprchal, má tato báseň pořád co řici
přečtu si jí tedy ještě jednou až budu dopisovat svou rozepsanou metanolovou/metalovou povídku
přečtu si jí tedy ještě jednou až budu dopisovat svou rozepsanou metanolovou/metalovou povídku
08.03.2013 - 00:08
4(4.)
skvělé obrazy: tílko utkané z potu, radiová medovina, prášky proti životu a kradení zrní sýkorkám....
07.03.2013 - 23:34
6(4.)
bardzo dobre...
Něčim mi to připomíná texty mé oblíbené šedometalovou skupiny jménem Umbrtka, ten vzduch plný smogu a otravné plyny. Opravdu mě zajímá jak by to znělo v doprovodu řízných metalových akordů (pokud se to tak dá nazvat).
Něčim mi to připomíná texty mé oblíbené šedometalovou skupiny jménem Umbrtka, ten vzduch plný smogu a otravné plyny. Opravdu mě zajímá jak by to znělo v doprovodu řízných metalových akordů (pokud se to tak dá nazvat).
07.03.2013 - 23:11
17(11.)
Právě jsem si v příjemné společnosti prožil čas nad těmito tvými verši. Nejvíc nás zaujalo: 1/ umírající ptáci v očích, vyjádření návratu 2/ příměr ke ztenčujícím se letokruhům - babička 3/ zápěstí trámů 4/ to tenčení, změny možná i patrné na pohled 7/ tvrzení skla - to nám dalo zabrat, skoro bych řekl, že děda uměl i řezat sklo a věděl, že se sluncem vypaluje - zorničky oken, křehké, nahlížení z povzdálí. I jiné obrazy rezonovaly s nějakými prožitky a zkušenostmi. Tedy: měli jsme pěkný večerní program :-)
07.03.2013 - 22:15
17(10.)
A můžeš poučit i staršího. Spontaneita nebo kalkulace?
07.03.2013 - 22:11
17(9.)
Jak dlouho takovou věc píšeš,je to spontání nebo chladně promyšlené,nebo mix obojího? Pouč mladšího.