ok, tak ještě se sama sobě zasměju a už to dílko nechám

Yana: v japonské mytologii? Ne, v cestě sanitkou a tom, co jí předcházelo.

To co jsme vytvořili, to nás teď zachraňuje? není jen černých dní, skoro bych řekla že závěr mé nedávné básničky" Spolu " vyjadřuje to co nacházím v tomhle tvém díle, jestli je to tak jsi holka chápající, vyspělá a vlastně šťastná a ještě se mi většinou líbí jak píšeš

nějak jsem se nad ní zamýšlela, inspiraci jsi našel v japonské mytologii, trochu tápu nad tím patem, není žádná cesta? tahle báseň je napsaná tak že se mi nějak vetřela do mysli, už ji nechám spát (-:

Yana: děkuji :))

Makyna: No... Ono to není zas tak složitý jak to vypadá... Ale děkuji za pochvalu :)

miroslawek: chápu, jasně :) jen jsem se asi chtěla naučit jasně říci svůj názor a napřed ho samozřejmě zjistit :))) , nic proti básni a tobě, díky.

kmotrov: Máš odpověď v další úvaze.

a ty se skládáš do dlaní,
protože darované světlo
rozžíhají jen má slova.

No, štilerku, ta se ti moc povedla :-)!!!

oříkané na kost - to je super :-)!

V tom posledním řádku bych řekla, že tam báseň nemá být v množném čísle, že?

Je skvělá :-)

Líbí se mi!... :-)

zajímavá forma ,,bolesti,,. Moc hezké přirovnání jsi zvolila. Pupečně-genitálně-srdeční šňůry, zánět středního citu..pěkné :)

smekám klobouk, který nemám..
Čtu ji znovu a znovu a tak nějak se snažím to vnímat, cítit a musím říct, že mi z toho jde až mráz po zádech.. Myslím, že začíná tvůrčí doba, kdy se rozhodli všichni vydat to nejlepší, protože tohle je favorit. Je tam spousty všeho, co tam má být a všechno navíc je takřka dokolané . : Nosím teď brýle orosené krví. Docela malá oběť pro lásku a ty se skládáš do dlaní, duše na bicyklu lidství, ta mrtvá, jež už nezahřeje plýtváním ale..
no, prostě klobouk dolů :)

pěkná báseň. Jakožto dívka, dívka chlapce, naprosto vím, o čem mluvíš. Je to tak, ženy pátrají a ubližují si tím zase jen sami. A když už jsou ,,ublížené,, potřebují dupat a dupat a taky trochu toho ,,pod kloboukem,,. Pěkné, dlouho jsem od tebe nic nečetla :)

ten závěr, z něj mě mrazí, čekala jsem námořníky, loď a mužské svaly a dostalo se mi ženského zoufalství, nádhera

taron: Moc Ti děkuji.

nějaké ďábelsky nahromaděné napětí, možná i díky těm vulgárním slovům je zvláštně dráždivě zoufalá, tak ji prostě vnímám

závěr se mi líbí, takový monolog s jasným cílem, jo zajímavý monolog

to není špatná miniaturka, líbí se mi i dodatek v komentáři od m.

joo tak tohle taky znám,
a proto se nad tvými řádky usmívám:-)