mrazí mě z toho příběhu, závěr se ti povedl moc, jak se prolínají ty dvě tragédie, které postihují Adama, je to velice citlivě napsaná povídka, vlastně jen nedorozumění s fatálním koncem, souhra náhod s příšerným dopadem, hlavně pro Adama

dekuji vsem za vyjádřeny nazor ;)

ale to je omyl, my máme rádi poezii s lidskou tváří a v té tvé alespoň já vidím člověka, trochu mimoně, trochu exota, ale hledajícího, bloudícího, utíkajícího a malinko nešťastného v téhle době, ale zase dostatečně realistického, aby to nezabalil, no vlastně to občas zabalíš a unikáš do těch svých světů, přinášíš mi svou poezií něco co bych asi jende nevyhledávala, a proto se mi líbí, čau

BorůvkaB: mannaz: metaverz: Pampeliška13: PrimaDen: slnečnica: Sucháč: Mnohokrát Vám děkuji, udělali jste mi velkou radost. Jsem strašně moc rád, že se líbí. Moc mě to těší. Děkuji Vám.

LUKÁŠ

Vladan: a teď přemýšlej ( za opravu chyby děkuji )

taron: ne, nemusí se nechat týrat nikdo s vlastním rozumem, nikdy a od nikoho, ale bohužel se tak děje a mnohdy člověk žasne, když se o něčem podobném dozví, moc děkuji za reakci, jo a myslím že pro ni už život skončil, trvalo to asi moc dlouho

Vladan: Ha, ha, ne můj muž není žádný agresor, ale pravda, že zrovna včera jsme měli malé výročí, 26 let spolu manželé, že by tohle mě inspirovalo? kdepak, to jeden komentář tady a ještě nápad napsat román, jen chci vědět zda má próza by byla k přečtení

metaverz: děkuji za reakci, máš pravdu, mohla ho vrazit do sebe, ale to by bylo vysvobozující pro něj a třeba osudové pro nějakou další ženu

Velmi, ale velmi zajímavě napsané. Bez zbytečných kudrlinek, pěkně na dřeň...

Trochu porno :)

Na mě trochu moc uměle tvořené. Jakoby ten pocit ještě dost neovládl tvé prsty, kterými ťukáš do počítače, jakoby ještě nenabyl jasné kontury a ani propracovaná forma to prázdno nezachrání. Přesto je to kvalitní výtvor a některé momenty jsou moc pěkně pojaté.

ou :)

souhlas s těma pode mnou :)

pěkná

a opravdu se musí někdo v naší společnosti nechat tak týrat? Nevím, nejsem si tím jistá...., jo, pokud se jedná o vztah otce a dcery...pak kolikrát se děti nechají , pokud se jedná o ženu a muže, pak se tak zajít daleko mnohdy nemusí, nevím.

Jinak mi běžel mráz po zádech . Je vinna, nebo nevinna?...zemřela už dávno, nebo ji konečne začne život...toť otázka.

Hm....úplně ji chápu...takový chlap...tsss... :)

Rici ze mi u toho stydne krev zilach, je malo. Desis me vic nez prezentace na chemii :) Jestli to tak pujde dal, dej to hororu. (sorry za interpunkci, ale Amerika na ni moc nehraje)

Cody Pomeray by řekl, že ve stavu nejvyšší nouze, kdy nevíš jak se rozhoudnout, jestli se něčemu vyhnout, nebo o něco přijít, se člověk může vždycky spolehnout na svoje hodnoty. V lese je kolikrát tak pusto, že si uvědomíš, že tam jsou ti při rozhodování hodnoty k ničemu, takže to asi platí jen v civilizaci. Marně vzpomínám na jediný moment, kdy bych narazil ve městě na houbu, do které bych mohl kopnout. Jen abych se mohl morálně rozhodovat, komu tím prospěju. Já jím jen kuřátka (takové ty maličké žluté hříbky) a to jedině ve vaječině, jinak hřib nedám do úst. Morální dilema. Společenská metaverze zákona jungle v podmínkách komerčních. Jíst před investorem houby, když už to jednou objednal a tvářit se falešně, nebo je nechat na kraji talíře? To samé poezie bez člověka. Poezie pro lidi, ale ne o lidech. Lež nebo víc než pravda? Vem si, že víc jak půlka všeho, co člověk dělá, dělá pro jakousi virtuální možnost, že v budoucnosti budou ještě nějací lidi. A až jednou nebudou, vesmír - dokonale vyčištěn od lidstva - bude dál trvat celou věčnost, poezie, nepoezie.

Možná už začínám psát jen o tom, co mám rád, protože co nemám rád mi nestojí za to, abych o tom psal.

A sakra! Být tvým manželem a číst tohle....

Nejsem básník a neumím si představit srdce podobné kovému zvuku (ani vydávající podobný zvuk), ale nemá být "syrový" (anebo ještě lépe sirý)?