tahle mi sedla

hmmmm .... libi, delka tak akorat, styl salek me basne, zaver excelentni ...

Zajímavé přirovnání a v básni působí dobře. Líbí se mi. :))

A mně se ten závěr naopak líbí, je v něm právě ta pointa. Začátek je výbuch, gejzír prožitku a na konec přichází jakési zklidnění a zamyšlení. Hezké zamyšlení. Dodává to zbytku básně hloubku. I když je pravda, že by to také mohlo fungovat jako dva samostatné celky - jeden jako čistý prožitek při pozorování toho okolo nás, druhý jako obecné zamyšlení nad prožitky a jejich intenzitou. Každopádně se mi to líbí. :-)

Skvělá myšlenka i parádní zpracování. Nutí k zamyšlení. Vystihl jsi to perfektně. Ještě se k ní určitě vrátím.

Krása. Děkuji, že jsem mohla číst. I s komentáři (hlavně od kmotrova) mě dílo obohatilo. Krásné poselství.

Severak: Je to cervena, i kdyz ro ru rezavou malinko chyta :D

není nad zrzky :D

Na tvé básně.
Já obecně básním moc nerozumím a o tvých to platí dvojnásob.

Vladan: Ahoj Vladane, na co zíráš? :-)

Líbí se mi. Mám ráda čaj a atmosféru a náladu, kterou s ním s ním spojenou - o to víc mě bavilo číst o něm ve spojení s tvými pocity a myšlenkami. Báseň hezky graduje, od mírného nenápadného začátku, který pěkně navozuje vzpomínky a nostalgii, až k vypointování v závěru. Nejsilnější je pro mě třetí strofa, připadá mi nejpřirozenější a zároveň nejnápaditější. Pěkně plyne, je taková nenucená, ale přesto ne odfláklá.

Já mladého WESTa taky tu, ale jen němě zírám...

Tak pokud je to test čitelnosti románové prózy, tak k tomu (na rozdíl od básní) můžu něco napsat.
K testu sis vybrala jen výběr dramatických okamžiků (+ pointu), scukla jsi vlastně román na pár řádků => těžko z toho můžeme cokoliv usuzovat o kvalitě románu obecně. Proč? Protože tyto dramatické okamžiky mají určitá specifická pravidla. Třeba krátké uzavřené myšlenky (věty). Rychlé střihy... To máš OK. (Není to podobné básni?) Ale mnohem těžší je napsat těch zbývajících 250 stran JINAK - "civilně". Tak, aby nenudily. Tj. napiš první kapitolu a já ti řeknu, jak to vypadá... :-)
Ještě - špatně používáš uvozovací věty:
"Co to dělám?". Ptala se sama sebe. - bez tečky a malé "p"
...zornicích: "Proč?". ...a všechno!". - u obou nepatří za uvozovku tečka
Trochu sporný je odstavec: ...Bílý strachy vztáhl ruce.
Otázka v rozšířených zornicích: "Proč?".
Ty dvě myšlenky spolu souvisí - vztáhl ruce a zároveň měl v otázku v očích = (dal bych i do jedné věty) patří do téhož odstavce.
Subjektivně se mi nelíbí zornice a zorničky, ale skousnu to.

ze života, uplně se v tom vidím. Jeden duševní krach za druhým. Hezké

BorůvkaB: Děkuji Ti, jsem rád, že někdo čte starého WESTA. :-) Ještě jednou moc děkuji.

Bude líp. Aspoň tak jsem to u života zatím vypozorovala. Po bolesti přijde úleva. Možná ne hned, ale po čase určitě.
Upřímné a smutné.

Meluzina: Díkyu moc! Dost jsem se bála tam zatáhnout romantiku, ale neakonec jsem se neubránila smvému horšímu já. Ale snad to aspoň není přehnané. Navíc jsem holce utrápený chtěla taky dopřát něco příjemnýho.

Mmmm.... Je na ní něco, co mě do ní vtáhlo jako vodní vír. Máš pěkně propracované básně :))

Meluzina: Děkuji za kladné i kritické hodnocení. :) Příště se pokusím s tím něco udělat.

Yana: Díky, no, možná se příště pokusím to nějak zpřehlednit. :)