Amelie M.: Máš pravdu. Jen bych to ještě trochu víc zobecnil: Přemýšlení někdy bolí. Proto si často radši něco nalháváme, necháváme si nalhávat a jsme ochotni uvěřit kdejakému dobře znějícímu blábolu. Asi tak :-)

vanovaso: Ty jsi byla v nemocnici a na přístrojìch?

Já si závěr vysvětluji tak, že je snadnější, se v ničem moc nešťourat, schovávat se za tmu.. nezabývat se hlouběji ostatními a nevidět tak, možná úmyslně, jejich opravdovou tvář..

Líbí.. zvlášt ta první..

V každém snu je ukryt kousek reality...;-)
Anebo tomu alespoň chceme věřit!

Jiří Turner: Děkuji za milý komentář :)

taron: Jak stojí v názvu, je to věčný a obehraný příběh, pořád dokola :). Díky.

DDD: Děkuji! A já myslela, že je název zbytečně dlouhý... :)

Orionka: Nesourodá je proto, že jsou to dvě různé básničky, OK - upravím to, omlouvám se, že jsem tě takhle zmátl :-)

Určitě zaujala myšlenkami, ale připadá mi trochu nesourodá. Vlastně je tam spojnice - pesimismus, zahořklost, kterou je potřeba přisladit. Ale ze sladkého vína akorát bolí hlava :). A přiznám se bez mučení: závěr nechápu.

Čtu to bohužel až teď, takže Ti už jen mohu přát, aby ses vyrovnala co nejdříve s tím, co přišlo...;-*

Tolik láskyplné něhy v jednom jediném ženském srdci...;-)
Ano, přejme si svítání...

Těžko hledat slova, aby nevyzněla banálně. Ano, přejme si svítání...

vanovaso: Čtu si Tě pozpátku a postupně si skládám střípky pocitů do jedné velké mozaiky, kterou jsi Ty sama. Jsi taková nesmírně citlivá duchovní bytost, to se mi moc líbí a přitahuje mne to! Tvá dílka jsou velice sugestivní...;-)

Moc hezký. Rozumím tomu :-)

Láska je věčná!;-*

Zamila: děkuji

vanovaso: Jak jen Ty umíš milovat!;-)

vanovaso: Je to krásné vyznání a já se přistihl, že závidím nebožtíkovi Tvoji neskutečnou lásku!;-)

taron: Ano, je taktické číst moje básně jako třetí. Můžeš se tak soustředit na obsah a nenechat se trýznit "sveřepíma šakali" :)
Děkuji za komentář, potěšil mě.

vanovaso: vanovaso: U satana, to je ale láska!
Přemítám, je-li horší, odejde-li někdo milovaný z našeho života do nenávratna, nebo když se jen rozdělí naše životní cesty a zůstává byť jen teoretická naděje, že se třeba zase někdy spojí?
*Nu, nemyslím si, že zrovna pro mne bude někdo ještě truchlit.;-(