Orionka: Ach jo, právě jsem ji četla a dvakrát. A taky komenty...a možná, jak Jirka psal o té erupci...tak jsem pochopila, že prostě sopka, zemětřesení = zkáza...tak nevím, proč mě to neemotivuje k erupci erotické...asi dnes nemám den :) i ženy mají své dny...jinak je opravdu pěkná, jen mě osobně nenavnadila, možná proto, že jsem ženská a má orientace je opravdu asi vyloženě na muže :)))))
jo to bude tím :)

První sloku jsem si musel přečíst třikrát a pořád tápu, protože si ji nedovedu představit (jelikož se sám sobě neposmívám). Máš tu básničku o honbě za chimérou, nebo za snem, či vytouženým cílem, nebo dokonce za poznáním. Dlouho jsem bral řeči lidí, co nedisponují takovým cílevědomím jako já, co říkali: vidíš to ty se furt za něčím ženeš a když to dostaneš tak co z toho máš? Je v tom ukryto několik pravd. Tou první je, že krásnější než ta příslovečná Amerika, je ta cesta do Ameriky. Potom taky to že dosáhnout cíle (poznání) znamená ztrátu usilování a potřebu hledat jinde. Ovšem v tom hledat dál, tkví výzva takřka civilizační. Překonat své velké cíle, dosáhnout jich a směřovat k dalším, větším a větším, neboť je neustále něco co je přesahuje a oč stojí usilovat. Neexistuje nějaká finální transcendence, finální cíl. A odtud pramení jedna nebezpečná otázka: proč věřící touží po nebi, jako po nejvyšším (protože věčném) cíli? To přece musí být něco otřesného! Prostě náhle přestat usilovat o nějaká nekonečná pokračování. Má představa posmrtného života je proto nestatická. Graduje, pokračuje do dalších a dalších sfér bytí, za každou branou nové obzory a nové výzvy, žádný KLID!

Trochu jsem ujel zas někam, kam jsem chtěl já, že?

taron: Smutná a bez života? To je erotická báseň, zkus ji přečíst ještě jednou ;-).

souhlasím s SSS...zábavná až do konce...

a stejně je smutná...

hlavně ten konec...i začátek, taková bez života, prostě sopka ve mě evokuje jen spálenou krajinu, vyschlé řečiště, které, pokud se zaplaví, tak zase jen lávou, co vše živé vůkol na prach spálí a jak jsi k tomu přidala ještě "nezhojená jizva" - připomíná mi to celé měsíční krajinu...

jak bolí zrada
které se nebrání?

křídla jsou mrtvá.... - taková malá smrt v srdci a takových umírání za život proděláme...

tu si schovej a schválně, co budeš dělat až budeš kmet! :))) Za pár desetiletí porovnáme...

vanovaso: Ale zamilovat se lze i do duše, kterou znám jen z písmenek...;-)
Ale neboj, mohu milovat i po ledasčem toužit, ale jsem příliš moudrý, hrdý a plachý, abych se vnucoval...

ano...my křičíme písmeny , a přece co napíšeme je napsáno ani ne tak na papíře, jako v naší duši.

Krásné.

DDD: Hm...nedávno jsem si uvědomila, že se mi vlastně podzim líbí...to možná proto, že ten letošní je " zatím" sluníčkový....je krásně zbarven, den ze dne se krajina mění a tvé verše mají naznačit, že jak je podzim " rychlý a proměnlivý " tak stálé jsou hvězdy a vše, co nemá stálost " hvězd"...to vše jednou pomine.
My lidé ( a naše doba) jsme velmi nestálí...

je nádherná - ta báseň !

Dozor: DDD: Amelie M.: Děkuji všem, jen takový výkřik nemohoucnosti! :)

vanovaso: Určitě!;-)

vanovaso: A to je právě to krásné!;-*

Tobě dobře hrabe...

vanovaso: ;-*

vanovaso: To máš pravdu, je! ;-)
Přesto to na mne silně zapůsobilo. Asi stárnu...;-(

vanovaso: vanovaso: Promiň, raději bych držel facku, než působit bolest někomu s tak krásnou duší! Mea maxima culpa!!! ;-*

vanovaso:
Největší cenu pro nás má,
co již jsme ztratili,
svět prázdným, pustým se nám zdá,
zemřít chcem ve chvíli..;-(

vanovaso: Děkuji! ;-*
Jj, je lehčí předstírat navenek pokojný klid stoika, než se vrhnout do víru neznáma, riskovat další selhání, své, toho druhého či obou. Filozofie pomáhá jen snášet bolest a skrývat ji před světem, ale tam uvnitř to dál pálí a vře!;-*

Ty bláho taron.. pěkná je.. ponořila jsem se do ní dost hluboko.. ale teď, teď by to chtělo zase proložit něčím veselejším, což? ;)