Podzimní

Jindruch: Ailin: Moc děkuju :-)

Hezké, milé...

Krásná... jako podzim. Myslím, že básně se nečtou hlavou, ale srdcem... :-)

hezká ... souhlasím s Yasmim, a vysvětlovat co jsem básní myslela, je prostě hloupost, protože každý si v ní má přece najít to své... stejně jako autor...

v jednoduchosti je krása. smutná krása podzimu.

Jiří Turner: Ano, je minimalistická. Už proto jsem si nedovolil nazvat ji básní, ale miniaturou. Věřím, že jsem se Orionce za svoje nevhodné chování dostatečně omluvil. Myslím, že sám dost dobře poznám, když něco přeťápnu a doufám, že není třeba mě v tomhle smyslu poučovat.
Pokud tě opravdu zajímá můj výklad této miniatury, podívej se, prosím, do vzkazů.

Myslím si, že tato tvoje báseň je už natolik minimalistická, že se nějakému výkladu zdráhá.
Myslím také, že není žádná hanba odpovědět třeba: ...tak mě napadla taková metafora, rým... Je to asi lepší , než psát, že nemám náladu...:)

taron: Díky za zastavení a milý komentář :-) Ano, my lidé jsme velmi nestálí. Ale jsou i věci, ve kterých jsme (bohužel) pořád stejní.

Yasmin: Děkuju za tvoje slova. Myslím, že to mám úplně stejné :-)

Amelie M.: Díky :-)
S tím zpíváním to bohužel nejde tak rychle. Písničky si ke mně chodí, jak se jim zlíbí a někdy jim to dost trvá :-)

Mám ráda, když v básni není řečeno vše. Někdy báseň nepochopím, jindy s ní dokonale splynu. Ale vždycky si v ní něco najdu, zvlášť u tebe :-) A podzimní básně? Ty mám snad ze všeho nejradši :-)!

I Orionky mají své dny ... :-D ;-)

DDD: Hm...nedávno jsem si uvědomila, že se mi vlastně podzim líbí...to možná proto, že ten letošní je " zatím" sluníčkový....je krásně zbarven, den ze dne se krajina mění a tvé verše mají naznačit, že jak je podzim " rychlý a proměnlivý " tak stálé jsou hvězdy a vše, co nemá stálost " hvězd"...to vše jednou pomine.
My lidé ( a naše doba) jsme velmi nestálí...

je nádherná - ta báseň !

Mám ráda snad vše, kde se jen mihne podzim a tak jsem si Tvou miniaturku nemohla nechat ujít. Evokuje to ve mně víc linií k přemýšlení.. možná jsem se v některých trefila do Tvého úmyslu, v některých možná víc fantazíruji, ale já už jsem taková, ráda o myšlenkách druhých přemýšlím.. Mě jsi dnes příjemně pohladil a já se zase malinko ponořila do snění.. :) Líbí se mi to. PS: akorát jsem se namlsala Tvých mp3 a cítím lehké zklamání, že dnes se nezpívá.. tak příště :))

Orionka: Nezlob se, ale já pro změnu dneska vůbec nemám náladu zase dopodrobna vysvětlovat, jak jsem to myslel a handrkovat se donekonečna o každé slovíčko. Takže si o tom mysli třeba, že je to rádobypoetický blábol sepsaný proto, abych vypadal zajímavě a hluboce. Snad jen - Nikdy nepíšu nic na zmatení. Nechápu proč bych to dělal. Mrzelo by mě, kdybych tě urazil, ale taky nějak nemám zrovna tu správnou chvilku, takže se ti tímto zároveň i omlouvám.

Asi mám dneska rýpavou náladu, ale tohle je na můj vkus moc mini. Tím nemyslím formu o dvou rýmech, ale obsah. Ano, na podzim se kraj mění, to už tak bývá. I lidé se mění, logicky, i doba se mění, jak by ne. Oproti tomu hvězdy se nemění, a když zrovna není zataženo, vypadají po setmění pořád stejně. Potud nic objevného. Čili poselství zřejmě musí být v té poslední myšlence: "tiše mizí ten, který se nepodobá". Hmm, moc jasné to tedy není. Chápu to tak, že mizí ten, kdo se nepodobá měnící se době. Ale doba se mění tak mnohovrstevně a složitě, že snad ani nejde v ničem se jí nepodobat. A i kdyby, kam by měl mizet? Nebo je to o mizejícím létu a "ten" je tam na zmatení? Omlouvám se, ale jaksi mi uniká smysl.