Zatraceně, proč?

taron:
Jít a najít Eldorado? Krásná představa, ale: Byli bychom pak opravdu šťastni, kdybychom měli vše?
Nj, asi ne! Aby byl člověk opravdu šťastný, musí kousek ke štěstí chybět! :-)))

j.f.julián: Děkuji. :)

a já se hlásím k té větě pod čarou! ok

vanovaso: :))) ano, jen tak si krásně žít, pokud to jde :)

možná ne tak usilovně hledat , ale jen si tak krásně žít /pokud to lze/, jak říká Květa Fialová je smysl života - čerpající ne z vlastní sobeckosti, ale zen budhismu, a neubližovat druhým, třeba by to stačilo... ono prožít šťastný život není tak málo, kolik lidí to "štěstí" má ?

Yana: Jo, jo, taky děkuji :)

jasně jsou tací kteří odejdou z tohoto světa a nikdy nenaleznou svoje štěstí a uspokojení ze svého života, tak to chápu já, a po přečtení Žblabuňkovi básničky Bláznem jsem rád myslím, že je fajn po té cestě jít s trochou bláznovství, je ta cesta potom snažší :-), dík za tvé filozofování

Orionka: Ano, a děkuji.

Pro mě je to o touze a nemožnosti úplně ji naplnit, což je nakonec i dobře. Hezké!

puero: ujels, ujels...(ale správným směrem)...vem to, že to tak ale mají všichni...akoráte někdo má za cíl nekonečen telenovel :))...já jsem taky pro žádný klid, teda naplánuji si ho, ale stejně mi tam něco vleze, tak si plánuji zasejc nový a nový ...a není v tom ten smysl? Je!!! Plány, budování, radost, zlost, bolest...ztráta...= žít na plný otáčky - bláznivě křičet a psát bláznivý básně ...žít s blázny a klidně si dělat blázny i ze sebe! Je to o tom, že všichni hledáme a nemálo jich prostě nenajde , sem se do toho zamotala, hele, já měla studovat filozofii, asi se do něčeho takového pustím, to budeš pak koukat :))))

První sloku jsem si musel přečíst třikrát a pořád tápu, protože si ji nedovedu představit (jelikož se sám sobě neposmívám). Máš tu básničku o honbě za chimérou, nebo za snem, či vytouženým cílem, nebo dokonce za poznáním. Dlouho jsem bral řeči lidí, co nedisponují takovým cílevědomím jako já, co říkali: vidíš to ty se furt za něčím ženeš a když to dostaneš tak co z toho máš? Je v tom ukryto několik pravd. Tou první je, že krásnější než ta příslovečná Amerika, je ta cesta do Ameriky. Potom taky to že dosáhnout cíle (poznání) znamená ztrátu usilování a potřebu hledat jinde. Ovšem v tom hledat dál, tkví výzva takřka civilizační. Překonat své velké cíle, dosáhnout jich a směřovat k dalším, větším a větším, neboť je neustále něco co je přesahuje a oč stojí usilovat. Neexistuje nějaká finální transcendence, finální cíl. A odtud pramení jedna nebezpečná otázka: proč věřící touží po nebi, jako po nejvyšším (protože věčném) cíli? To přece musí být něco otřesného! Prostě náhle přestat usilovat o nějaká nekonečná pokračování. Má představa posmrtného života je proto nestatická. Graduje, pokračuje do dalších a dalších sfér bytí, za každou branou nové obzory a nové výzvy, žádný KLID!

Trochu jsem ujel zas někam, kam jsem chtěl já, že?

Dozor: DDD: Amelie M.: Děkuji všem, jen takový výkřik nemohoucnosti! :)

Ty bláho taron.. pěkná je.. ponořila jsem se do ní dost hluboko.. ale teď, teď by to chtělo zase proložit něčím veselejším, což? ;)

Ta je moc pěkná. Hezké zamyšlení :-)

Pěkné..myslím, že všichni víme,
jak je někdy těžké svou tíhu odložit...