jedna z deniku. libi se mi... je mi blizka, je moje, citim to, co jsem citila kdysi... chmmm:)

Spíš by to mělo patřit do deníku, je to jen jakýsi útržek...něčeho...nedokončeného...

Taková menší ko-existence dvou samostatných miniatur.

extrémně

taky máte někdy pocit, že vás někdo musí kopnout a říct : "hej blbe, vždyt tohleto všechno - to je krása!" (inspirace milena dopitová - výstava)

můj život. zas jinak... nemá smysl to popisovat...nemá smysl toho litovat... chtěla sem to tak...je to tak...

Za zrcadlem nejsou skřítci, ale mrtvé ryby...

aska

láska-páska? je tu víc možností... :o)

Nejedná se přímo o báseň, nevím kam to zařadit. Jen malý experiment, který by chtěl ještě trochu doladit..ale když máme ten anonymní den ... :-D

aneb myšlenky, co jsem si napsal v chvíli, kdy sem měl být opilý

porad jsem to ja. nikdo jinej nez ja.

Jenom takový experiment. Pokud byste nevěděli jak se tvoří dadaistická báseň tak: 1. vyberte si článek v novinách 2. Vystříhejte si slova nebo fráze, které se vám líbí 3. Zamíchejte a po 1 vybírejte 4. Sestavte básničku :-))

Těžká deprese (mám rýmu)