|
nemusíme být spolu - teď, když… vnímáme svý vnímání - dnes
|
|
pár dnů bylo ticho, v hlavě, duši, v srdci. Dneska už ne...
|
|
Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…
|
|
Pro mne zatím dílko netypické ... Včera při cestě šalinou ...koukla jsem mimoděk z okna a uviděla to, co vidí mnozí, ale přesto děláme, že to neexistuje, že nás se to netýká ...lidi bez budoucnosti ...ztracené ...tak mě napadlo pár veršů...tady jsou ...cítím, že "lehkostí verše báseň nejiskří", přesto - zajímal by mne váš názor...
|
|
Milujeme své Múzy…, jsou pohádkové, jinak bychom totiž, už nic a nikdy nenapsali…
|
|
Pocity se mění jako při jízdě na horské dráze ...Kampak asi směřovaly tyto ...
|
|
... on už bude vědět.
|
|
...
|
|
...za minutu zítra
|
|
dnes no comment...
|
|
prostě je to tam někde hluboko ve mě...
|
|
nevím kdo přijde, ani co nastane...
|
|
http://www.youtube.com/watch?v=6E61qbx9kuM&feature=share&list=AL94UKMTqg-9ACg025FCtxsxystiCA4agN
|
|
včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl...
Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!
|
|
jen tak, dnes v podvečer, když jsem z verandy pozoroval Leona...
|
|
s rozbitejma kolenama...
|
|
|

