|
A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.
|
|
Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?
|
|
ses MOJE emrbryovhlave a mam TE v SRDCI
|
|
Dvě rozdílný části mojí poEzie, dva naprosto nepropojitelný světy... Je to jako dvě úplně jiný osoby spojený v jednu - ve MNĚ. * aneb Seznamte se s mojí maličkostí... (na Literu pod stejným nickem ;))
|
|
....jsou mezi náma takové...:))))
|
|
nevim etsli se vam mam smat, nebo vas litovat. tak vam pisu DOPIS. .....:D
|
|
po konzu ...hudba - nekonečná inspirace
|
|
|
|
|
|
můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...
|
|
Spíš než báseň je to aktualitka ze života, třeba vás taky pobaví.
|
|
poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.
|
|
Jedna ze slabších, řekla bych... ;) Ale nechám se od vás od/posoudit ;))
|
|
|
|
pro jednoho nejmenovaného...snad to nejde řadit ani do básní, je to strašný výlev vzteku a bolesti.
|
|
Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi...
A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...
|
|
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stimpre [18], Anticque [16], adelajda [14], Handour [14], tomibender [13], Šmudlinka [12], AmiLu [11], Vyznani [11], Jn Jn [11], nenunka [9], Ten, jenž temnotu si užívá [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

