s kapkami průzračnými

Mám to rád...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Hudební motiv vznikl při psaní básně, a tak jej vkládám spolu s ní. Omlouvám se za kvalitu nahrávky, berte ji prosím s rezervou. Šlo mi spíše o zachycení nálady...

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Malé zamyšlení...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Nihil novi sub sole...

Taková psanecká...

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

Čím je člověk starší, tím více má sklon rekapitulovat dosavadní život a tak trochu i filozofovat. Prostě se s tím vším snaží nějak vyrovnat...A nejsilnější je to právě na počátku nového roku...

Jen taková malá...

není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo.....

archivní - 02.04.2009 - InSpiro-váno ... zacyklováno ... rozvířeno

...a proč ne?