technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)

Víte jaké to je, když někoho políbíte naposled?

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

Omlouvám se za některé hovorovější výrazy. Ale líbilo se mi to tam víc:). Jinak je to o jednom klukovi, který mě hodně zklamal...

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

nevyžádané stěhování...

debil a kretén a tak...aneb další výlev...aneb ať si trhne...! ;)

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

Dá se láska utopit ve sklence s vínem? Jestli ano, proč se mi to nedaří???

další ze zoufalejch výkřiků Popelky, co si hraje na strašně statečnou a hrdou...

No...některé věci nemá člověk šanci pochopit,ani prý nemusí...nemá cenu to rozmazávat na víc než čtyři sloky,či paútvary...dobře že je pryč!

neni to úžasná báseň..ale tak se občas cítím..tak to je..líp to vyjádřit neumím..