Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

... Naprostej ,,plivanec" k mým nohám... Snad ani za sklopení zraku, abyste se na něj podívali, vám to nestojí... Tak... Proč to sem dávám, co?

Jen z čiré radosti...Z tohohle hloupého světa...Už to tak bude:)

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)

S kým?? Těžko říct... ;)

//////////////////

..uvnitř srdce, uvnitř myšlenek, uvnitř pochopení, uvnitř nás..."dál už mě netrap, blázne"....(opě příliš osobní)

momentální pocit...

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

...

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco dát? - Zajisté. - A stále si myslíte, že vaše díla dávají smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale nanynka, viďte.

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

Ale budu já někdy velká ?!

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)