* Vtočolistnatka plachá

*
v hlavě vymýšlíš
jakýsi fialový rým,
co chutná po lízátkách

a s pohledem upřeným
na špičky palců
…svět dává trochu přízemní smysl

Pod úsměvy ostatních
vypařují se barevné difusní lásky tak,
že se myšlenky sebevražedně utápí

Z dnešního světa zbyl ti jen dech
a pár inkoustových přání
dvou dlaní, co ladí na frekvenci něha

Dvojobal z nejistot a jedinečnosti
sladil chod hodinek s koncentrací srdce
na podivný nadpozemský city…

Štěstí ostatních…dnes…
pohltilo to tvé známé všeobecné neštěstí,
stejně jak se jeden člověk dnes mezi miliónem ztratil

A tuší, že zítra najde už jen a jen svoji část…

Na hledání totiž - mezi námi – nikdo nemá čas…
.