Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

taková malá stížnost

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

Jedna mini pro potěchu duše.

Někteří starouškové to dobře znají.

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

V každé lži je pravda, v každé pravdě lež.Osvoboditel je okupant a okupant je osvoboditel.

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.