...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

O nečekaném dopisu. E

pocitová báseň z uplynulých dnů...a malinkatý příběh...který nevejde nikdy do dějin...;-D

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

Další "šuplíkovka" z mého smutného období. E

První z nové "éry" mých"básní"....titulek snad napoví E

srpnová...

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

někdy se odhodláme jednat až právě s ní...pocitovka...

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

Opět jedna ze starších....Když nás opustí naděje. E

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...

jednou si dva lidé řeknou konec, ale stejně jeden z nich je většinou vítěz...

neprohrávám. rovnou se vzdávám. je pro mě důležitější přátelství. který bych svým vyznáním zničila. dusim to v sobě. a věřim v lepší zítřek.

Nezájem... Muselo to ven, muselo... Po pár komentářích sem se rozhodla zveřejnit původní verzi, co mam na papíře...