|
Dlouho ležela a dně šuplíku a bála jsem se ji sem dát...
|
|
"lásku"....?!
|
|
...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)
|
|
Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)
|
|
Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...
|
|
Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*
|
|
Další šok pro vás!
Podle básně kamarádky,
co i tady má své řádky,
jsem svou do komentu psal,
teď i vám na pospas dal...
Možná trochu udiví,
že když o mně každý ví,
že jsem muž, píšu jak žena ,
smutna, žitím unavena...
|
|
... múza byla někde daleko, slabší to je. :-)
|
|
příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...
|
|
Láska... Stokrát omletý klišé v různejch podobách... Myslim, že některým bude dílo povědomé z literu...
|
|
proč je to tak lehké, někomu ublížit....
|
|
...Minulost je jako bumerang a i když už jsem "jinde", její střípky se ke mě neustále vrací...
|
|
.. víno, cigareta a já..
|
|
To bylo moje mírně feministické období...:o))
|
|
Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?
|
|
|
|
Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...
|
|
Pro studené večery.
|
|
|
|
Láska po 13-ti letech (moje prvotina)
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
luci [18], smutnakurva [17], Španěl [17], mejem [16], Lusy [14], Vlčice Bella [6], Tereza [2], LameHand [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

